Babiš si prostě musí vybrat. Ústava předpokládá, že slouží zájmu veřejnému, ne soukromému, myslí si právník Kysela

Čtěte také

To dá rozum, že to nemohlo dopadnout jinak, komentuje soudce Balík rozhodnutí Ústavního soudu v kauze lex Babiš

Zákonu by se tak podle ústavních soudců ani nemělo říkat lex Babiš. „To se vám ale asi nepodaří, ani to není nezbytně nutné. Záleží totiž na asociaci, kterou to ve vás vyvolá,“ odpovídá vedoucí Katedry politologie a sociologie Právnické fakulty UK Jan Kysela na otázku, jestli to je reálné.

Přestože zákon i podle Kysely obecný je, „tak evidentně reaguje na nějakou skutkovou situaci, která je nová v dějinách české, spíše Československé republiky. Tedy že se jako politický aktér objevil významný ekonomický hráč, který je současně významným hráčem mediálním. A pokud na to stát jakýmsi způsobem reaguje, tak pak z hlediska Babiše bylo efektivní a efektní, když to pojal jako boj politické konkurence s ním samotným. Nejde ale o to, že se vypořadáváte s jednou osobou. Jde o příběh jedné osoby, která vás upozorňuje na to, že právní regulace střetu zájmů… nebyla dokonalá,“ říká v Interview Plus.

Prorůstání politické a ekonomické moci

Koncept obranyschopné demokracie podle Kysely ukazuje, že odkládání účinnosti legislativy nemusí vždy padnout na úrodnou půdu.

Čtěte také

Pokud Unie přimhouří oči nad Babišem, bude to úder na princip právního státu, říká politolog Joch

„S tím jsme se setkali třeba ve 30. letech, kdy (tento koncept) reagoval na nebezpečí typu nástup nacionálního socialismu. Obranyschopná demokracie v zásadě míří na něco, čemu říkáme paradox demokracie. Kdy se je demokratickým prostředky demokracie schopna sama zlikvidovat,… kdy se zvolí někdo, kdo je demokracii nepřítelem. My už nežijeme ve světě, kde jsou nepřátelé nacionální socialisté nebo nositelé myšlenky vojenského puče, ale máme jiná rizika. Mimo jiné prorůstání politické a ekonomické moci. A na to podle mě míří nejen tento český zákon (o střetu zájmů),… ale i celá řada jiných zahraničních právních úprav.“

Premiér Babiš v reakci na rozhodnutí ÚS řekl: „Podnikatelé mají co přinést do politiky a lex Babiš mi upírá základní práva vlastnit a účastnit se věcí veřejných. Pokud někdo spatřuje logiku v tom, že podnikatelé nemohou jít do politiky, a takovou rétoriku vlastně přijali i někteří v Bruselu, tak co na to říct.“ Podle právníka Kysely ale tento zákon nikoho neomezuje v tom, do politiky jít.

„On ho omezuje až ve chvíli, kdy tam už je, začne zastávat funkce, které nespočívají jen v tom, že je držitelem mandátu od voliče (tedy poslanec, senátor, zastupitel), ale dostává se do exekutivních funkcí. To je už něco jiného,“ vysvětluje.

Omezení jít do politiky?

„Protože v těchto monokratických funkcích můžete rozhodovat o čemsi, co na vás může mít vliv jako na podnikatele,“ dodává.

Čtěte také

Babiš je ve střetu zájmů, žalovat kvůli tomu Komisi je nesmyslné, míní Kalousek (TOP 09). Je to právní problém, nesouhlasí Feranec (ANO)

Rozhodně tak nejde o jakési omezení do politiky jít, ale že nemáte sloužit dvěma pánům. „Platí schéma, které najdete v tisíciletých dějinách politického myšlení, které začíná už od Platóna. Ten má pocit, že králové filozofové, mají-li se věnovat zájmu veřejnému, tak nemají mít rodiny, nemají mít soukromý majetek. Na stejném principu je i středověká katolická církev. Ta říká: bude-li mít kněz rodinu, bude ho odvádět od služby Bohu… V určitých chvílích si prostě musíte vybrat.“ 

Základní myšlenka zákona o střetu zájmů je tak prý v tom, abyste ve chvíli, kdy rozhodujete o moci, kterou vám svěřil stát, nemysleli na své zájmy a na to, jak pomoci svému podnikání. „Kdyby byl Babiš pouhým poslancem, tak mu nikdo v ničem nebrání. On si ale musí vybrat, protože ústava předpokládá, že slouží zájmu veřejnému, ne soukromému.“  

Podle právníka by jistě bylo na místě, aby zákon o střetu zájmů, který vznikal jako poslanecký pozměňovací návrh, důkladně promyslelo ministerstvo financí. V jeho čele ale tehdy stál právě Andrej Babiš, takže těžko očekávat, že by taková situace nastala (nebo nastane)… „Jistě, návrh není ideální, ale to z něj nedělá protiústavní zákon.“

I podle Kysely by měl vzniknout nový, který by reflektoval aktuální vývoj (a třeba i evropská nařízení). Na otázku kdy odpovídá pragmaticky: „Nepochybně (by se zpřísnit měl), pakliže pro něj seženete 101 poslanců.“

Evropa? Vyšší bere

Už od roku 2018 platí v EU mnohem přísnější pravidla o střetu zájmů. Babiš opakovaně tvrdí, že on vyhověl české legislativě a Evropa nám nemá co mluvit do našich zákonů. Co na to ústavní právník Jan Kysela?

„Našemu zákonu chybí koncovka. On neříká, jak střet zájmů řešit… Premiér Babiš nějakou cestu zvolil, z hlediska Evropské komise je nedostatečná… Ale když vám Unie dává peníze, tak má dozajista právo stanovit podmínky, za kterých je schopna je taky uvolnit. EU asi nemá sloužit k tomu, aby byli miliardáři ještě bohatší,… zkrátka, má na to svůj názor.“

Čtěte také

Jan Vávra: Má česká vláda rozhodovat, na co použijeme evropské dotace?

Kysela připomíná, že jsme zemí EU, a tak u nás platí nařízení a zákony pro oba režimy, ale i tady platí, že vyšší bere. „Evropské právo má přednost před právem vnitrostátním,… a tak se těžko můžeme evropským nařízením vyhnout. Respektive – nevyhneme se jim, pokud chceme ty peníze,“ dodává.

Zákon prý rozhodně nebyl ušitý pro Andreje Babiše, ale dotýká se řady hejtmanů, starostů a třeba i senátora Ivo Valenty, který byl ale zvolen v době, kdy ještě nebyl platný. Takže kdyby kandidoval znovu, musel by se svých aktivit, například podílového vlastnictví Parlamentních listů, vzdát.

Jak komentuje svěřenské fondy ve správě právníků blízkých Agrofertu nebo Babišovy manželky Moniky? Jak vidí různé účinnosti směrem k různým vysokým úředníkům nebo i senátorům, kteří podnikají? Proč by neměl být vysoký představitel státu aktivním podnikatel? Poslechněte si v audiozáznamu Interview Plus Michaela Rozsypala.