Tempo dekarbonizace je pro průmysl smrtící. Nevíme, jak naplnit cíle, které přijímáme, varuje expert

Autoři studie zkoumali různé varianty snížení emisí – vedle 90 procent oproti roku 1990 také nižší hranice 85 a 76 procent. „Z výsledků vyplývá, že abychom v následujících 15 letech investovali obrovské peníze a technické i personální kapacity na splnění tohoto cíle, neodpovídá tomu, co nám to může přinést,“ uvádí.

Čtěte také

Dotovat ceny energií? Pokud to nesvážeme s konkrétním cílem, problém to nevyřeší, varuje Navrátil

Aktuálně český průmysl produkuje zhruba o 68 procent méně emisí než před 35 lety. Dva nejambicióznější cíle ovšem vyžadují masivní nasazení technologií, které dnes nejsou komerčně využívány, protože se nevyplatí nebo nejsou prověřené.

„Je to technologie zachytávání oxidu uhličitého a jeho ukládání do podzemních úložišť. A také výroba obnovitelného vodíku, kterou známe a umíme, ale která je aktuálně extrémně ekonomicky nevýhodná,“ přibližuje Kocůrek.

Čtěte také

Zdraží se absolutně vše, obává se ETS 2 Bartůšek. Gregorová: Lidé platí za klimatickou změnu životy

Brusel se podle něj při stanovování klimatických cílů příliš nezabývá dopady na obyvatele a průmysl. „A to tempo je pro český a evropský energeticky náročný průmysl smrtící. Němci se obávají, že jim zkolabuje, tak do něj začínají lít obrovské peníze, aby snížili náklady na elektřinu,“ doplňuje.

„Neměli bychom si podřezávat větev, na které sedíme. Průmysl generuje obrovskou přidanou hodnotu, zaměstnanost a daně. Ti, kdo propagují rychlou dekarbonizaci, nevidí dopady toho, pokud by se z Evropy odstěhoval. Zvlášť v současné bezpečnostní situaci, která se pravděpodobně nezlepší, kdy potřebujeme mít výrobu oceli a chemických produktů i na evropském kontinentu,“ zdůrazňuje. 

Nereálné cíle

Největší dopad má dekarbonizace právě na energeticky náročná odvětví, jako je výroba oceli, cementu či chemický, keramický a sklářský průmysl, kde energie tvoří 20 až 30 procent nákladů. Už dnes přitom dochází k tomu, že evropské průmyslové provozy zintenzivňují výrobu mimo starý kontinent.

Čtěte také

Šéf keramičky: Německá dotace cen elektřiny nás znevýhodní o 50 milionů. A vymaže dotaci na OZE

Dekarbonizace přitom vyžaduje velké investiční náklady, na které si průmysl nejdříve musí vydělat. „Pokud ale v tuto chvíli má nejdražší energie na světě a nízkou konkurenceschopnost, tak negeneruje dostatečné zisky. Potřebuje proto výraznou podporu státu nebo Evropské unie, aby se k těm cílům prokousal,“ podotýká Kocůrek.

Stát, který má nyní v celém procesu spíše kontrolní úlohu a jen přebírá to, co přijde z Evropy, by podle Kocůrka měl zaujmout roli iniciátora a motivátora. „Optimální by bylo, aby za to bylo odpovědné konkrétní ministerstvo. Stát musí myslet koncepčně a přicházet s pobídkami, protože bez nich to průmysl dělat nebude,“ upozorňuje.

„Hlavním poselstvím studie je, abychom si dali pozor na to, jaké cíle přijímáme, pokud nevíme, jak je naplnit. Ten cíl pravděpodobně realizovatelný není a musíme se zamyslet nad tím, zda existuje nějaká smysluplná úroveň, kde chceme průmysl tlačit a kde už ne,“ dodává.

Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.