Jiří Pehe: O co se Babiš zatím může opřít v boji proti auditu Evropské komise

Andrej Babiš
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Andrej Babiš

Audit Evropské komise by ve většině demokratických zemí měl za následek rezignaci premiéra. Podle auditu je premiér ve střetu zájmů, protože se dostatečně neodstřihl od svých firem, v důsledku čehož přijdou nejen tyto firmy, ale možná i jeho země zpětně o stamiliony korun.

Ne tak v České republice, kde premiér odmítá jak výsledky samotného auditu, tak kompetenci Evropské komise pro jeho provedení. A dodává umíněně, že žádné peníze se do Bruselu vracet nebudou.

Ponecháme-li stranou, že Brusel může jednoduše odečíst požadované stamiliony z celkového objemu dotací pro Českou republiku a s českými úřady se nebude nijak moc vybavovat, pokud se Česká republika výsledkům auditu nepodřídí, ba že mohou za určitých okolností následovat další sankce, zůstává smutnou skutečností, že k odchodu z funkce Babiše jen těžko někdo donutí.

Ba co víc, nemusí se ani moc obávat, že by závěry auditu, které by se daly interpretovat i tak, že český premiér neoprávněně, tedy v rozporu s unijními zákony, inkasoval stamiliony, pro to se v běžném životě používá slovo krádež, nějak výrazně otřásly jeho domácím postavením.

Přispívá k tomu několik faktorů. Tím prvním je skutečnost, že jak už ukázala setrvalost preferencí hnutí ANO během kauzy Čapí hnízdo, ve které byl Babiš vyšetřován také kvůli možným machinacím s evropskými fondy, voličské bázi ANO je možnost, že se Babiš dopustil nelegálního jednání, takříkajíc ukradená.

Babišovo silné spojenecké zázemí

Buď obviněním nevěří, protože sám Babiš tvrdí, že se jim nemá věřit, anebo jim možná částečně věří, ale dokud je pro ně Babiš symbolem jejich zvýšené životní úrovně v posledních letech, zavřou nad možným nelegálním jednáním premiéra oči.

Tento postoj je vyztužován návyky, které si starší generace, co zejména Babiše podporuje, přinesla už z bývalého režimu. I v něm všichni předpokládali, že si komunistická nomenklatura takříkajíc přikrádá ze státního majetku, který teoreticky patřil všem, ale dokud zajišťovala společnosti slušný životní standard a bezpečí, společnost se nijak nebouřila.

Což nás přivádí k další skutečnosti, která hraje Babišovi do karet, a tou je relativní slabost občanské společnosti. To je možná překvapivé tvrzení po masových demonstracích organizovaných Milionem chvilek pro demokracii.

Skutečností ale je, že v zemích, kde nedávno museli odstoupit zkorumpovaní premiéři, se demonstrace konaly i po několik týdnů každý den, nikoliv jednou za dva tři měsíce v mírně festivalovém duchu. I na Slovensku odstoupil Robert Fico kvůli vraždě novináře Jána Kuciaka až po velkém nasazení občanské společnosti. U nás, zdá se, zatím občanská společnost takového nasazení schopná není.

Babiš má také poměrně silné spojenecké zázemí. Podrží ho prezident Miloš Zeman i politické strany, které z Babišovy vlády, která zahnala pravicové demokratické strany do defenzivy,  tak či onak profitují.

A konečně: za Babiše kope nemalá část českých médií. Některá proto, že patří do jeho svěřenského fondu, jiná proto, že jsou součástí poměrně dobře prosperující dezinformační scény u nás.

Jiří Pehe

Média, která jinak svým obsahem rozkládají či zpochybňují principy liberální demokracie u nás, tak v těchto dnech ve světle možných občanských protestů pohoršeně píšou o nutnosti respektovat výsledky voleb či nebezpečí majdanizace české politiky, ba dokonce o hrozícím státním převratu pod taktovkou Milionu chvilek pro demokracii.

Výsledkem je, že ona část české společnosti, kterou Babiš potřebuje k tomu, aby odrazil i negativní dopady auditu EK na jeho politickou budoucnost, zatím, zdá se, zůstává na jeho straně.

Autor působí na New York University Prague