„Autoportréty nejsou plodem ješitnosti...“ Malíř Ludvík Kuba slaví osmdesátiny
Ludvík Kuba byl úspěšný muž. Poděbradský rodák se během svého dlouhého života stal nejen věhlasným malířem, ale také folkloristou, spisovatelem a etnografem.
Přitom jeho cesta k malířství nebyla přímočará. Rodiče z něj chtěli mít hudebníka a poslali ho nejprve na varhanickou školu do Prahy. Čtrnáctiletý Ludvík na ní vydržel dva roky, poté začal studovat na učitelském ústavu v Kutné Hoře.
A teprve ve svých téměř 30 letech začal studovat na pražské Akademii výtvarných umění. Ale mířil ještě dál. Ve studiích časem pokračoval v Paříži, Mnichově a Římě.
V dubnu roku 1943 se Kuba dožil osmdesátky, a jako všeobecně uznávaný malíř promluvil v galerii Výtvarné dílo na úvod vernisáže vlastní výstavy. Díky rozhlasovému mikrofonu se tento projev z vernisáže dochoval, a tak si můžeme dodnes poslechnout, jak třeba komentoval své začátky nebo svou zálibu v malbě autorportrétů.
Dodnes si můžeme osobnost Ludvíka Kuby nejen připomenout na výstavách, ale i jako literárního autora, svébytného cestopisce, fejetonistu a povídkáře. Čerpal především ze svých cest po Balkánu, ale zajímal se i o Lužické Srby a vřelý vztah měl k Číně, i když ji nikdy nenavštívil. Pozoruhodné jsou i jeho paměti z poloviny 50. let nazvané Zaschlá paleta.
Kuba byl šťastným typem umělce, který svou tvorbou oslovoval své publikum ve všech etapách života a nikdy mu v tom nebylo bráněno. Nahrávku z roku 1943 a osudy Ludvíka Kuby přiblíží spolu s historikem Eduardem Burgetem redaktorka Milena Štráfeldová.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
