Apolena Rychlíková: Nenáviděné neziskovky jsou v bezproblémových časech terčem politických útoků. Když přijde krize, všichni se na jejich práci spoléhají

Jenže v časech, kdy se nic neděje a nic nehrozí a neziskové organizace se zaměřují „jen“ na pomoc standardně zranitelným lidem, jako jsou oběti domácího násilí, matky samoživitelky, lidé s postižením nebo chudí senioři a seniorky, si z neziskovek politici dělají akorát terče útoků. A snaží se docílit toho, aby se jim škrtaly peníze. Těch je přitom minimálně v sociálním neziskovém sektoru dlouhodobě zoufale málo.

Čtěte také

Když někdo nazývá neziskovky darmožrouty, je to nebezpečné a vylévá s vaničkou dítě, myslí si národní ředitel sociálních služeb Armády spásy

Narativ o „politických neziskovkách“ se nejčastěji používal v důsledku migrační krize v roce 2015. Ta sice Česko vůbec nezasáhla – odmítli jsme přijímat i nižší tisíce zoufalých lidí prchajících před válkou –, nicméně politický diskurz proměnila citelně.

Dalším terčem byly neziskové organizace zaměřující se na sexualizované násilí. Množství fake news, které se vynořily kolem ratifikace Istanbulské úmluvy, mluví samo za sebe. Zásadní dokument, který by předcházel domácímu a sexualizovanému násilí, tak v Česku stále nemáme.

Poslední roky se také pravidelně objevovaly populistické apely na změnu financování neziskových organizací, aniž by si ti, kteří po ní volali, vůbec dokázali představit, jaký objem práce „neziskovky“ zajišťují.

Sociální důležitost neziskovek

Stát přitom řadu svých služeb a povinností už dávno převedl právě na neziskovky, aniž by se jakkoliv snažil je podpořit. Platy v těchto sektorech jsou směšně nízké vzhledem k náročnosti práce – psychické i objemové. Bez pomoci většiny neziskových organizací by řada služeb zkolabovala a stát by je v žádném případě nezvládal a především ani neuměl zajišťovat.

Čtěte také

Neziskovky státu dávají hodně muziky za málo peněz, říká Pánek z Člověka v tísni

Dnes, po dvou letech s koronavirem, největším tornádu v novodobé historii a v situaci velké uprchlické vlny z Ukrajiny, to vidíme poměrně jasně. Byly to neziskovky, kdo okamžitě zvládl reagovat na krizové situace, nikoliv stát.

Řada neziskových organizací však už třetí rok musí zvládat násobný objem práce, ale za stejné peníze. Čeští „chudí“ nebo „potřební“ nikam nezmizeli, po koronaviru a důsledkem inflace a zdražování navíc do chudoby padá více českých domácností. K práci s nimi přibyli nyní uprchlíci, kterých do Česka proudí zhruba pět tisíc denně.

Apolena Rychlíková|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Starost a péči, kterou jim lidé z „nezisku“ věnují, by neměla být brána jako samozřejmost, ale něco navíc, co je třeba finančně podpořit a ohodnotit. Je třeba platit zaškolování nových lidí, ohodnotit novou agendu a přizpůsobit jí financování.

A také by se všichni, kteří si z útoků na neziskovky po léta dělali politickou kampaň, měli chytit za hlavu, poučit se a příště alespoň mlčet. Drtivá většina těchto organizací si totiž zaslouží naši maximální podporu, ne opovržení. Je na čase to ukázat a dát neziskovám takové finanční zázemí, které si zaslouží a které potřebují.

Autorka je komentátorka serveru A2larm