Když někdo nazývá neziskovky darmožrouty, je to nebezpečné a vylévá s vaničkou dítě, myslí si národní ředitel sociálních služeb Armády spásy

Krupa míní, že si podobnou fází určitě prošel každý, kdo v sociálních službách pracuje. „Dnes už jsem se dostal do takové fáze, kdy jsem plně přijal, že těžko mohu kohokoli soudit, ať už se dostal do jakýchkoli průšvihů a hrůz.“

Armáda spásy - logo|foto: Armáda spásy

„Já jsem se nenarodil do stejné rodiny, neprošel jsem si jeho dětstvím, nevím, čím vším si ten který člověk vlastně prošel, co všechno ho postavilo do kouta, takže kolem sebe třeba i seká, nebo se nezvládá o sebe postarat.“

Příčin, proč se člověk dostane až na úplné dno, je totiž podle ředitele Armády spásy velmi mnoho.

„Taky to může být tak, že devětkrát krizi ustojíte, ale podesáté vám už zlomí vaz. Dovedu si představit, jak člověk ztratí motivaci k životu, když se dozví, že má rakovinu, když ho někdo opustí, když se na něj někdo vykašle, když mu někdo zemře,“ vypočítává jen zlomek krizových okamžiků.

Čtěte také

O inkluzi děťátka teď bohužel rozhoduje rodič, ale měl by to být odborník, myslí si ředitelka speciálního centra Ljubica Nováková

Za mnoho pádů může i rychlá, agresivnější doba, kterou spousta lidí není schopna ustát a nemají nikoho, kdo by jim pomohl. „Takže já abych se nad někým jako pohoršoval, že nechápe, že mu pomáhám, tak to už mám za sebou,“ přiznává.

Zároveň věří tomu, že jeho práce má smysl a je jeho rolí, prostřednictvím svých kolegů, nabídnout pomoc každému. S nejistým koncem, kdy nikdo neví, jestli bude využita. „To už pak totiž není můj příběh. Má snaha je, aby pomoc byla profesionální a dobrá.“

Neziskovky vs. darmožrouti

Jan František Krupa je pak přesvědčený, že česká společnost v porozumění a společenské podpoře dozrává.

„Vidím to nejen na tom, jak roste počet dárců, kteří se snaží přispívat. Ale sféra nestátních segmentů tady zatím nemá takovou tradici, jako je třeba v Holandsku, Norsku nebo Anglii. Tady to bylo násilně přerušeno na skoro 50 let, když připočítám i období prvního temna fašistické okupace.“

Čtěte také

Daniel Kroupa: Třísky na neziskovky

Druhým faktorem je obava některých politiků z nekontrolovaného nestátního segmentu. „Ta ještě před pár lety prosakovala do médií. Někteří to dokonce měli jako volební slogan – tedy že neziskovky jsou darmožrouti a kdesi cosi.“

„Je to vždy obrovské riziko, vždy je to nebezpečné. Proč to dotyčný říká a čeho se vlastně opravdu bojí, ale není můj příběh. Panuje obava, že se s vaničkou vylévá i dítě a jakákoli neziskovka tímto dostává nebezpečnou nálepku. Ale věřím, že dobrých lidí je většina. Taky věřím, že rozumný člověk si v tom pravdu najde. A koneckonců – i ten nejznámější a nejhlasitější kritik neziskovek pak řekl, že tím nemyslel hasiče nebo Armádu spásy,“ dodává národní ředitel sociálních služeb Armády spásy. 

Celý rozhovor Davida Šťáhlavského najdete v audiozáznamu.