Když někdo nazývá neziskovky darmožrouty, je to nebezpečné a vylévá s vaničkou dítě, myslí si národní ředitel sociálních služeb Armády spásy

1. duben 2021

Armáda spásy „pracuje“ pro sociálně slabé, neukotvené lidi, kteří se často dostanou na ulici, nebo pro ty, kteří přicházejí z léčeben, nebo mají handicapy fyzické nebo psychické. „Asi by bylo až příliš falešně optimistické říkat, že občas člověk pocit zmaru nemá. Těch situací, kdy jsem byl rozčarovaný, jak někdo pomoc nepřijme, nebo nevyužije správně či zneužije, a staví se k tomu s nevděkem, tady jsou,“ říká národní ředitel sociálních služeb Armády spásy Jan František Krupa.

Krupa míní, že si podobnou fází určitě prošel každý, kdo v sociálních službách pracuje. „Dnes už jsem se dostal do takové fáze, kdy jsem plně přijal, že těžko mohu kohokoli soudit, ať už se dostal do jakýchkoli průšvihů a hrůz.“

Armáda spásy - logo

„Já jsem se nenarodil do stejné rodiny, neprošel jsem si jeho dětstvím, nevím, čím vším si ten který člověk vlastně prošel, co všechno ho postavilo do kouta, takže kolem sebe třeba i seká, nebo se nezvládá o sebe postarat.“

Příčin, proč se člověk dostane až na úplné dno, je totiž podle ředitele Armády spásy velmi mnoho.

„Taky to může být tak, že devětkrát krizi ustojíte, ale podesáté vám už zlomí vaz. Dovedu si představit, jak člověk ztratí motivaci k životu, když se dozví, že má rakovinu, když ho někdo opustí, když se na něj někdo vykašle, když mu někdo zemře,“ vypočítává jen zlomek krizových okamžiků.

Čtěte také

Za mnoho pádů může i rychlá, agresivnější doba, kterou spousta lidí není schopna ustát a nemají nikoho, kdo by jim pomohl. „Takže já abych se nad někým jako pohoršoval, že nechápe, že mu pomáhám, tak to už mám za sebou,“ přiznává.

Zároveň věří tomu, že jeho práce má smysl a je jeho rolí, prostřednictvím svých kolegů, nabídnout pomoc každému. S nejistým koncem, kdy nikdo neví, jestli bude využita. „To už pak totiž není můj příběh. Má snaha je, aby pomoc byla profesionální a dobrá.“

Neziskovky vs. darmožrouti

Jan František Krupa je pak přesvědčený, že česká společnost v porozumění a společenské podpoře dozrává.

„Vidím to nejen na tom, jak roste počet dárců, kteří se snaží přispívat. Ale sféra nestátních segmentů tady zatím nemá takovou tradici, jako je třeba v Holandsku, Norsku nebo Anglii. Tady to bylo násilně přerušeno na skoro 50 let, když připočítám i období prvního temna fašistické okupace.“

Čtěte také

Druhým faktorem je obava některých politiků z nekontrolovaného nestátního segmentu. „Ta ještě před pár lety prosakovala do médií. Někteří to dokonce měli jako volební slogan – tedy že neziskovky jsou darmožrouti a kdesi cosi.“

„Je to vždy obrovské riziko, vždy je to nebezpečné. Proč to dotyčný říká a čeho se vlastně opravdu bojí, ale není můj příběh. Panuje obava, že se s vaničkou vylévá i dítě a jakákoli neziskovka tímto dostává nebezpečnou nálepku. Ale věřím, že dobrých lidí je většina. Taky věřím, že rozumný člověk si v tom pravdu najde. A koneckonců – i ten nejznámější a nejhlasitější kritik neziskovek pak řekl, že tím nemyslel hasiče nebo Armádu spásy,“ dodává národní ředitel sociálních služeb Armády spásy. 

Celý rozhovor Davida Šťáhlavského najdete v audiozáznamu.

autoři: David Šťáhlavský , lup
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.