Analytička: Dodavatelské řetězce se po pandemii přenastavují. Ekonomicky se etablovat na nových trzích v Asii nám ale může trvat roky

„Je to alternativa k nerostným surovinám z Ruska, ale především jde o neuvěřitelně se rozvíjející trhy. Jsou to země s mladou populací, s velkým růstem a je důležité, aby tam ČR byla. V těchto zemích to nejde bez politické podpory, bez otevření dveří ze strany politiky. Já jsem se ve všech těch zemích setkal s velmi srdečným přijetím a s velkými poctami pro ČR,“ okomentoval svou cestu Petr Fiala.

Čtěte také

Ve výrobě s vyššími technologickými nároky Čína hraje prim a je do značné míry nenahraditelná, míní ekonomka Švihlíková

S hledáním alternativ za Rusko nebo Čínu polemizuje Radek Špicar, který je viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy.

„Myslím si, že toto by měla být běžná forma ekonomické diplomacie v dobách standardních i nestandardních, kdy je potřeba hledat nové trhy, které by nahradily ty, o které přicházíme nebo kde se podnikání pro naše exportéry stává čím dál komplikovanější. Takže toto by se mělo dít zcela běžně,“ říká Špicar.

Přiznává však, že význam takových trhů, které česká politická reprezentace navštívila, v současnosti stoupá. Etablování na nich je však podle Špicara během na dlouhou trať.

Podmínky pro obchod s Asií

„Jde o země, kde všechno trvá dlouho, kde to není tak procesně orientované jako v západním světě, který známe. V této části světa opravdu záleží na osobních vazbách. To znamená, že se tam musí jezdit osobně, musí se tam navazovat vztahy, abychom tam mohli úspěšně podnikat,“ vysvětluje Špicar.

S tím souhlasí i analytička Asociace pro mezinárodní otázky Alice Rezková.

Čtěte také

David Klimeš: Konec levné práce se nedá přikázat. Nejprve musí skončit levná ekonomika

„Není to otázka 14 dnů ani jednoho roku. V současnosti je to krásně vidět na tom, že všechny cesty, které teď vidíme, že se uskutečňují, jsou reakcí na to, co se děje v rámci regionu. Na to, že řada firem má potřebu svůj dodavatelský řetězec přenastavit. V rámci toho vznikají v tomto regionu nové příležitosti. Z toho vyplývá, co všechno jsme se o dodavatelských řetězcích naučili v rámci covidu. A dá se říct, že se systém přenastavuje, a tím pádem vznikají i nové příležitosti,“ vysvětluje Rezková.

Časově podle ní záleží na konkrétním odvětví. Dobu, než se daná firma zvládne na novém trhu etablovat a vybudovat si kontakty, odhaduje zhruba na dva až tři roky.

Česko jako subdodavatel

Podle Špicara v současnosti spočívá problém českého exportu mimo jiné v tom, že je z až 80 procent orientován na Evropskou unii. To souvisí především s problémem tzv. levné výroby.

Jsme sice exportní velmoc, ale přidaná hodnota exportu spočívá spíše v subdodávkách německým finalistům.
Radek Špicar

„Nemáme vlastní globálně atraktivní značky a tolik finálních výrobků. Jsme spíše subdodavatelé, a to západoevropských finalistů. To znamená, že jsme sice exportní velmoc, ale přidaná hodnota exportu spočívá spíše v subdodávkách německým finalistům, kteří potom například svoji ledničku, do které my dodáme motor a chladič, vyváží do celého světa včetně jihovýchodní Asie,“ popisuje situaci Špicar.

Čtěte také

Ekonomická analytička Jana Klímová: Jak moc nás ve skutečnosti ovlivní Putinův dekret omezující vývoz ropy?

Přiznává však, že za poslední roky přibývají i finální výrobci, kteří nachází odvahu i finance na to, aby expandovali na tzv. třetí trhy mimo Evropskou unii.

Podle Rezkové může být pro firmy přínosné sledovat různé vládní programy zemí, do kterých chtějí expandovat. V rámci takových programů státy totiž často upozorňují na odvětví, ve kterých jsou připraveny na dodávky ze zahraničí.

„Firma tak skutečně může najít dobrého partnera, se kterým může na daném trhu uspět, protože takové trhy jsou samozřejmě velmi konkurenční a nelze na ně vyvézt úplně cokoliv,“ dodává Rezková.

Poslechněte si celé Souvislosti Plus v audiozáznamu. Moderuje Patricie Polanská.