Alice Muthspiel: Pařížská karanténa

26. listopad 2020

Roušková i všechna jiná další omezení nám všem vnesla chaos do našich každodenních životů. Například tady v Paříži potkávám na ulicích více obyvatel než v jarní karanténě, ale vše je celkem důsledně kontrolováno. 

Tendence multikulturního velkoměsta porušovat nařízení by tu samozřejmě byla, ale pokuta 135 eur – asi 3600 korun, při čtvrté recidivě v měsíci sto tisíc korun a půlroční podmíněný trest odnětí svobody – odrazuje natolik, že se rodiče prochází obklopeni svými i pětiletými neviňátky zamaskovanými až po uši.

Čtěte také

Tady se totiž roušce říká maska (le masque), což mi připomíná mého bratra, který mě v pubertě nezdravil jinak než: Čau, masko.

V této roušce-masce je tu tedy dovoleno vycházet jen na jednu hodinu denně, jeden kilometr od bydliště a s vyplněným formulářem formátu A4 obsahujícím osobní údaje; v březnu to byla nepochopitelně i národnost. A dále pak s přesným důvodem a hodinou odchodu.

Při včerejším přátelském posezení ve veřejném parku jsem naučila podvádět svou českou kamarádku, poctivou emigrantku z roku 1968, vyděšenou z policejních kontrol. Evokuje ji to dobu normalizace. Já mám s sebou vždy alespoň pět potvrzení a ještě k tomu při odchodu například v poledne napíšu 12 a za hodinu v parku připíši 55 minut. V případě delší veledůležité ženské výměny informací přicházejí na řadu nová potvrzení s novými časovými údaji.

Žít bez „apera“

Tržiště na bulvárech jsou povolena s plastovými zábranami, přičemž zboží vystavovat a cirkulovat se smí jen v jednom směru. V obchodních domech dnes není přístup do spousty oddělení.

Čtěte také

Nejvíce diskutovaný je zákaz prodeje knih. I Ségolène Royalová se v médiích rozčílila. Pravděpodobně jí stejně jako mě nákup potřeb pro kutily či náhradních dílů neláká. Nejstrašnějším trestem je však pro Francouze uzavření restaurací a kaváren. Výjimku mají jen ti, co prodávají jídlo a nápoje s sebou, a trafiky, kterých najdete v každé čtvrti nespočet. Jsou oblíbené. Říká se jim Bar-Tabac.

Nejenže ve Francii nikde jinde než zde cigarety nekoupíte, zároveň si tu můžete podat Loto, vsadit na koně, dát si u baru sklenku se sousedem anebo v sále či na terásce poobědvat. Je to v současné době jediné zařízení tohoto typu, kam můžete vejít dovnitř.

Zvykem bývalo se tam zastavit před odchodem do práce, vypít jedno kafíčko, prolistovat noviny či prodiskutovat v rychlosti počasí a aktuality. Sáčky od cukru vsypaného do ranní kávy se hází na zem, a tak jste úspěšného provozovatele poznali podle počtu odhozených obalů, které číšník v deset hodin zametl.

Čtěte také

Obědvalo se často také v restauraci nebo Bar-Tabacu a k tomu se nepije nic jiného než minimálně čtvrtinka vína a poté digestif na trávení. Stěžejní je však pro Francouze takzvané apero. Odehrává se circa hodinu před obědem a hodinu před večeří. Žít bez apera s přáteli či kolegy je opravdové peklo. Vzhledem k tomu, že i v bytě se nemůže nacházet vice než šest osob, někteří Pařížané se scházejí s lahvinkami a uzeninami v parcích jako bezdomovci. Jiní šikovnější znají odvážného majitele Bar-Tabacu, který jim potají s kamarády nalije apero do kelímku za naskládanými židlemi.

Jakmile však prosviští policie, všichni kelímkáři s aperem musí okamžitě ven. Majitel riskuje nejen velkou pokutu, ale i týdenní administrativní uzavření.

Pan premiér Jean Castex ohlásil karanténu do 1. prosince, ale Disneyland má naplánováno otevřít brány od 19. prosince do 3. ledna. Předpokládá se tedy, že nás nechají jen tak trošičku nadechnout v období Vánoc a pak zase pod petlici a s ještě přísnějšími kontrolami.

Autorka je publicistka, žije v Paříži

autor: Alice Muthspiel
Spustit audio