Alexandr Mitrofanov

Ruskem koluje vtip: „Soudce vychází ze soudní síně a kření se. Jiný soudce se ptá: ‚Co je?‘ ,Rozesmál mě tvít.‘ ,Sem s ním!‘ ,Nemůžu, právě jsem za něj borci dal pět let‘.“

Kamkoli chtěl Alexej jít, před ním a za ním se okamžitě ocitli dva muži, kteří mu v tom bránili. Mnoho nocí ho nenechali, aby usnul. Provokovali ho, aby se začal prát.

Vladimir Putin ujistil, že v jeho zemi panuje naprostá svoboda projevu, jen je nutné, aby ti, kteří se svobodně vyjadřují, následně nesli odpovědnost za své výroky. 

Poslouchal jsem audioknihu o Stalinovi, na stole mám Souostroví Gulag, zároveň sleduji dění v Rusku. Občas se nedá vyhnout srovnání dnešních událostí s těmi v minulosti.

První čtenáři mé knihy nechtěli věřit, že v Rusku jsou běžná mučení každého, kdo se znelíbí režimu či tupým sadistům v uniformě. Čerstvé zprávy tyto pochybnosti vyvrátily.

Další várka (v podstatě skoro posledních) nekremelských médií a novinářů byla prohlášena za cizí agenty. Pokračuje pronásledování starých rodičů Putinových nepřátel.

Kdyby se sečetl čas všech videí, na kterých byly zaznamenány otevřené podvody a falšování ve volebních místnostech, trval by takový film nejméně hodinu.

Za situace, kdy nejsou povolené fakticky žádné opoziční síly, vyzval Alexej Navalnyj k masivní podpoře stalinistických komunistů.

Kreml nepustil k volbám politické subjekty a kandidáty, které pokládá za sebeméně neloajální vůči Vladimiru Putinovi. Strany jednoduše nedostaly registraci vnitra.

„Útoky na Stalina jako na hlavního zloducha, házení na jednu hromadu vše, co udělal před válkou, během a po ní, to je součást ataku na naši minulost, na výsledky války.“