Alexandr Mitrofanov: Ruský exodus po sto letech
Před sto lety, v roce 1922, Lenin vyhnal z Ruska elitu ruské inteligence. Po sto letech se exodus zopakoval. Tentokrát prchají chytřejší Rusové před režimem Vladimira Putina. Spisovatelka Linor Goraliková, žijící v Izraeli a pracující v Rusku, zveřejnila své zápisky ze tří míst nové ruské emigrace: z Tbilisi, Jerevanu a Istanbulu. Jde o dílo, které se formou i významem pro ruskou literaturu blíží slavným Zápiskům Ilji Ilfa.
Uvedu několik citátů, které svědčí o duševním stavu nových emigrantů. Všechny postavy označuje Goraliková stejným písmenem N, byť to jsou různí lidé.
Čtěte také
„Proč bych se měl stydět za to, že jsem Rus?“ říká N podrážděně. „Copak se mám stydět za to, že mám ruce a nohy?“ A vedle toho: „Mluvíme o studu a o tom, že je hrozně těžké zformulovat, za co se tolik stydíme. Za léta svého podělaného sluníčkářství,“ říká N.
„N, která je v Gruzii už tři roky, podrážděně říká o nových emigrantech: Snaží se sem dovézt svou Moskvu. Nemají tady prý normální kafe take away… A začínají pohrdat velkou zemí, která je přijala.“ A vedle toho: „Prodavačka v malém (gruzínském) obchůdku řekla N: Ty jsi Ruska!, otočila se a šla pryč. N se rozbrečela a vykřikla: Fuck you! I hate Putin! Prodavačka se vrátila.“
Rukojmí darebáka z Kremlu
A tento citát shrnuje hlavní pocit nové ruské emigrace: „Všemi rozhovory prostupuje jedno téma: Je co dělat a je možné to dělat donekonečna. Učit se místní jazyk, poslouchat přednášky, přednášet, navštěvovat kursy, pořádat kursy, zabydlovat se v bytě, komunikovat spolu, podporovat se navzájem na síti a mimo ni a tak dál. Jenže uvnitř máme hrůzu. Co to děláme? Proč to děláme? K čemu to je? Co s námi bude?“
Čtěte také
Bývalý opoziční poslanec Státní dumy Dmitrij Gudkov je v emigraci už řadu měsíců. Teď napsal: „Dokonce ti nejlepší, nejsprávnější Rusové, kteří se zřekli Putina, jsou stejně Rusové… Tato situace bude dlouho neměnná. Jsme ruští občané. V našich pasech jsou razítka Putinova režimu… Dokud režim trvá, válka bude pokračovat. A nás tady budou mnozí vnímat jako putinovce… Jsme vyvrhelové omylem. Rukojmí darebáka z Kremlu. Dokud je tam, jsme za mříží, která nás odděluje od zbytku světa.“
Právník, filozof a publicista Vladimir Pastuchov je v emigraci už léta. Teď napsal: „Dne 24. února 2022 přestalo Rusko existovat jako geopolitická realita v historické formě, která nám byla dosud tradičně známa. Zbylo jen zdání 140 milionů rozdělených buněk, které pokračují ve svém soukromém individuálním bytí v mrtvém těle ruské civilizace. Její zmrazené tělo bude, dokud bude Putin naživu, plavat v tekutém dusíku v obrovském poláriu zvící sedminu zemské souše. Jakmile Putin zmizí, vyvalí se toto tělo ven a pod vlivem vysokých teplot se rozplizne, rozpadne se na tkáně a orgány. Žádný alternativní příběh pro Rusko už na skladě dějin není.“
Autor je komentátor serveru novinky.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
