Afriku zaplavuje z Evropy dovezený textil „mitumba“. Většina ale končí jako odpad na ulicích a skládkách, varuje nezisková organizace
„Oblečení přivážejí slisované v obrovských balících,“ popisuje cestu vytříděného oblečení do Afriky Stanislava Tomková z neziskové organizace Na mysli. V rámci projektu Hra o klima se se svými kolegy zaměřila na Keňu. „Na některých k tomu určených místech balíky rozbalí, přetřídí. A lepší část z oblečení se dál prodává na místních trzích. Ale víc než 50 procent je vlastně nepoužitelných. Oblečení je v takovém stavu, že končí jako odpad v ulicích a na lokálních skládkách.“
Evropský a americký second hand částečně řeší problém většiny afrických zemí s nedostatečnou výrobou vlastního oblečení. Tamní textilní továrny totiž buď vůbec neexistují, jsou neefektivní, zastaralé a energeticky obrovsky nákladné.
V jiných zemích zase tradiční výrobu látek válcuje levnější produkce z Číny. Tak je tomu například v případě Ghany nebo Toga.
Dodávky balíků s oblečením, kterým se swahilsky říká mitumba, znamenají pro místní obchodníky a řemeslníky obživu. Vytříděné kousky totiž buď rovnou putují na tržiště, nebo do dílen na přešití a úpravu. Proto snahy o zákaz dovozu second handu vyvolávaly a vyvolávají odpor nejen v zemích, odkud použitý textil do Afriky směřuje, ale taky části obyvatel afrických zemí.
V minulosti se o zákaz pokusily například Tanzanie, Burundi. Ghana, Keňa nebo Rwanda. Ve Rwandě jako jediné se zákaz zavedený v roce 2018 uchytil a dodnes je v platnosti. Spojené státy ale na opatření zareagovaly zrušením celních výhod pro zemi. Právě Spojené státy jsou jedním z největších vývozců použitého oblečení do zámoří.
Pomohl by zákaz?
Nad tím, kdo se může pokoušet prosadit zákaz dovozu použitého oblečení, se zamýšlí například jednatel společnosti Dimatex CS Lukáš Killar.
„Tato mince má dvě strany. Je to Čína, která tam chce dovážet svou levnou produkci. Je ale otázka, jestli doprava levného zboží z Číny do Afriky – fast fashion – je pro planetu a pro koncové země výhodnější než už jednou nošené a kvalitní zboží.“
Fast fashion je přitom snadno dostupná móda často ale nevelké kvality. V současnosti je velkým podílníkem takzvané mitumby – balíků lisovaného oblečení. Kvůli její dostupnosti ale také roste její spotřeba. Třeba Češi v průměru ročně vytřídí 10 až 23 kilogramů textilu.
„Byl bych pro to, využít to, co je nositelné, ale po důkladném vytřídění. Ne jako teď, kdy se z Evropy do Afriky posílají kontejnerové lodě. Tam se to přebírá a víme, co udělají s druhou půlkou. To je strašidelné,“ popisuje Killar a připomíná, že haldy nepoužitelného textilu se netýkají pouze Afriky, ale i Jižní Ameriky.
„Dočítáme se o tom v médiích, vidíme strašidelné záběry z hor, z pouště, kde jsou uložené miliony tun textilu. Je to obrovský ekologický problém,“ popisuje scény z pouště Atacama v Chile.
Víc si poslechněte v audozáznamu pořadu Za obzorem Kateřiny Havlíkové.
Související
-
V Ostravě vznikne second hand starého nábytku a spotřebičů
Takzvané re-use centrum začne fungovat nejpozději od půlky letošního roku. Lidé tam levně získají věci, které by jinak skončily na skládce.
-
Ve Žďáře nad Sázavou otevřeli dobročinný second hand....
Ve Žďáře nad Sázavou otevřeli dobročinný bazar. Většina zisku má mířit na dobročinné účely, do dětských domovů a sociálních ústavů. Jedná se o druhý obchod svého dr...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
