Adam Černý: Venezuelská krize u norského stolu

Caracas, hlavní město Venezuely
Caracas, hlavní město Venezuely

Když se krize začíná pohybovat v kruhu, změnu může přinést ten, kdo zkusí jednat jinak.

Je otázkou, zda se někdo takový najde v dnešní Venezuele, zemi, která navzdory svým zásobám ropy, jež patří k největším na světě, prochází bezprecedentní hospodářskou a nyní i politickou krizí.

Jan Fingerland: Venezuela je ve stavu beztíže

Vůdce venezuelské opozice Juan Guaidó

Španělské přísloví říká, že šíp buď stoupá, nebo klesá. Situace ve Venezuele připomíná ten krátký okamžik mezi těmito dvěma stavy.

Ekonomicky se propadá od chvíle, kdy dramaticky poklesly právě ceny ropy, hlavního vývozního artiklu a největšího zdroje státních příjmů, z nichž tamní socialistická vláda, v době kdy byl barel ropy za více než 100 dolarů, dokázala subvencovat nízké ceny základních potravin nebo výstavbu sociálně dostupných bytů.

Časy prosperity však vystřídal úpadek a astronomická inflace meziročně přesahující milion procent. Politický propad nastal po loňských prezidentských volbách, kdy někteří opoziční kandidáti byli uvězněni, jiní raději uprchli za hranice a zahraniční pozorovatelé prohlásili, že hlasování nebylo ani svobodné, ani spravedlivé, protože nerozhodovalo, kdo volil, ale kdo sčítal hlasy.

Náznak cesty ke kompromisu

Hlavní hráči se letos v lednu dostali do klinče, když předseda Národního shromáždění Juan Guaidó s odkazem na zfalšované volby prohlásil, že jejich vítěz, dosavadní prezident Nicolás Maduro, se nemůže ujmout úřadu a že v souladu s ústavou se hlavou státu stává on.

Svět má odpovědnost za dění ve Venezuele, možná je i vojenská intervence, tvrdí analytik

Demonstrace proti Nicolasi Madurovi ve Washingtonu

Může krizi ve Venezuele vyřešit mezinárodní společenství? Bývalý diplomat USA Richard Sindelar na americkém analytickém serveru LobeLog tvrdí, že ano. Pomoci prý může mezinárodní právo, a to i navzdory neústupnosti prezidenta Nicoláse Madura.

Ve státě, kde fungují rovnováhy moci, včetně nezávislé justice, by podobný konflikt vyřešil ústavní soud rozsudkem, který by dotčené strany respektovaly.

Ve Venezuele se však řadu let prezident drží u moci jen díky podpoře armády a silových složek, v nichž klíčovou roli mají bezpečnostní poradci z komunistické Kuby, která po dlouhou dobu výměnou za vývoz spolehlivých kádrů získávala ekonomickou pomoc, především v podobě ropy.

Země po několik měsíců zažívá přetlačování obou stran, kdy odpovědí na protesty v ulicích jsou zákroky bezpečnostních složek a výpady polovojenských milicí loajálních Nicolasi Madurovi. Toho sice uniformy udržují u moci, nedokážou však potlačit odpor velké části veřejnosti, při čemž k odpůrcům i obětem režimu nutno připočítat i více než tři miliony Venezuelců, kteří proti domácí bídě hlasovali nohama a volili odchod za hranice.

Adam Černý

Náznak cesty k případnému kompromisu přinesly až nejnovější informace z tohoto týdne o důvěrných rozhovorech mezi vyslanci Madura a Guaidóa v Oslu. Jistě, norská metropole už zažila výjimečné vyjednávání, například historický dialog mezi Izraelci a Palestinci, kdy převážil názor, že mír se uzavírá s nepřítelem.

I tento příklad však varuje před přílišným optimismem, protože mírový proces na Blízkém východě je po prvotních nadějích už po léta zmrazen.