Adam Černý: Čínský zákon o Hongkongu
I v politice platívá, že smysl jednotlivých tahů udává až jejich kombinace nebo celek.
Zřetelně to ukazuje nejnovější krok komunistické Číny vůči své – alespoň dosud oficiálně – zvláštní administrativní součásti Hongkongu. Parlament v Pekingu na svém nynějším, kvůli pandemii koronaviru odloženém, zasedání schválil návrh zákona, který fakticky umožní mocenským orgánům totalitního režimu otevřeně zasahovat tam, kde dosud předváděl, jak funguje politika „jedna země, dva systémy“, která měla být modelem i pro sjednocení kontinentální Číny s Tchaj-wanem.
Čtěte také
I samotné načasování napovídá, že si vládci v Pekingu v čele prezidentem a generálním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Číny Si Ťin-pchingem uvědomují možné dopady svého kroku. Parlament schválil návrh zákona v době, kdy svět včetně největšího globálního rivala Číny, Spojených států, zápolí s pandemií viru covid-19 a jeho masivními ekonomickými důsledky. A to by mělo snižovat riziko možných odvetných opatření.
Jako v Tibetu
A proč si čerstvě schválený zákon zasluhuje pozornost? Protože podle něho obyvatelé Hongkongu, kteří budou označeni za nebezpečné, například kvůli podvratnosti nebo separatismu, za který jsou v současnosti trestáni lidé v Tibetu nebo v provincii Sin-ťiang, budou napříště stíháni represivními složkami komunistického režimu. Ne tedy podle zákonů, kterými se dosud řídí soudy v Hongkongu, jak se k tomu Peking zavázal v roce 1997, když končila britská správa.
Čtěte také
Tah vůči Hongkongu není ojedinělý. Čínští vládci dlouhodobě posilují a rozšiřují mocenské pozice ve svém nejbližším okolí, zvláště v Jihočínském moři. A pokud to, jako třeba v případě Filipín, mezinárodní soud v Haagu označí za nezákonné, Peking jen vzkáže, že se něčím takovým nehodlá řídit. Podobně příznačně na nynějším zasedání parlamentu premiér Li Kche-čchiang sice opakoval rituální frázi o „sjednocení“, týkající se Tchaj-wanu, ale ze sousloví letos vypadlo slovo „mírové“.
Jednotící téma
Jednotlivé tahy dohromady skládají obraz mocenské expanze. Založené nejen na sebevědomí opírajícím se o několik dekád trvající hospodářský růst, ale i na aktuální potřebě nabídnout obyvatelstvu, ve kterém nemalá část musela být zneklidněna neschopností režimu včas reagovat na nástup pandemie, sjednocující téma. V tom případě téma Číny jako vedoucí světové mocnosti, jak tento cíl před dvěma lety definoval sjezd komunistické strany.
Obyvatelé Hongkongu mají velký důvod se obávat, že obhájci demokratických principů, zejména svobody slova a svobody shromažďování, budou stíháni ještě ostřeji a otevřeněji než dosud. Nejbližší sousedé Číny zase mají důvod být znepokojeni růstem svého čím dál silnějšího souseda. A globální rival Číny, Spojené státy, vidí, že soupeření Washingtonu s Pekingem není a nebude pouze tématem jedné, té letošní prezidentské volební kampaně.
Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR
Související
-
Adam Černý: Hongkong volil proti Pekingu
Hongkong od počátku letošního léta zažíval jeden pouliční protest za druhým.
-
Nepokoje v Hongkongu jsou selháním čínského prezidenta, píší Financial Times
Pro čínského prezidenta Si Ťin-pchinga je vyhrocená situace v protesty zmítaném Hongkongu noční můrou. Ústředním bodem jeho prezidentství je obnova důstojnosti a síly Číny.
-
Nejsem přesvědčen o tom, že by se v Hongkongu Číně tvrdá ruka vyplatila, míní disident
Han Dongfang patřil před 30 lety k významným účastníkům protestů na náměstí Nebeského klidu v Pekingu. Komunistický režim ho pak donutil odejít do Hongkongu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
