Léto 1956. Horníci brali čtyřnásobek průměrné mzdy a proces se Slánským byl stále tabu

Čtěte také

Jaro 1956. Pád Alexeje Čepičky jako jediný výsledek „odhalení kultu osobnosti“

V Praze byl v létě 1956 otevřen legendární Dům módy na Václavském náměstí. A cestovní kancelář Čedok slavila velký úspěch s dvacetidenními pobyty v Jugoslávii. Mimo sezonu, v září, stál pro jednu osobu 1950 Kčs.

Při koupi jste ale museli doložit potvrzení, že s dovolenou v Jugoslávii souhlasí váš zaměstnavatel… V ceně bylo nejen ubytování a strava, ale dokonce i kapesné! Jen pro zajímavost: průměrná mzda v roce 1956 byla necelých 1300 korun.

Vysoké platy horníků

Jak tomu u průměrných mezd bývá, mnoho lidí mělo platy nižší, někteří vyšší. K těm druhým patřili horníci.

Čtěte také

Zima 1956: Pracovat sedm hodin denně? Kdo by nechtěl! A zlevnily silonky i čokoláda

Na zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Československa se do diskuse přihlásil pracovník ostravsko-karvinského uhelného revíru a přečetl prostou statistku: u ostravských havířů byla průměrná mzda 2300 korun, sedm tisíc havířů bralo měsíčně kolem čtyř tisíc a tisícovka měla platy přes 5000 korun.

„Hornické mzdy opravdu výrazně přesahovaly celostátní průměr, a to dlouhodobě. Hrály v tom roli ideologicko-propagandistické důvody: hornictví bylo adorováno jako symbol správné dělnické práce. Ale po pravdě, pracovní podmínky v dolech byly těžké po stránce zdravotní i bezpečnostní, docházelo k důlním neštěstím. Takže to byly zasloužené peníze. Uhlí bylo také považováno za prioritu,“ říká Zdeněk Doskočil.

Cesta do inflačního pekla

Horníci byli sice extrémním příkladem, pravdou ale je, že mzdy v Československu rostly.

Čtěte také

Měnová reforma 1953: Dokonce i někteří komunisté vyhrožovali odchodem ze strany, další mluvili o sebevraždě

Tři roky po zásadní měnové reformě z jara 1953, která ožebračila podstatnou část obyvatel země, se československá ekonomika dostávala do klasické pasti. Populistická politika komunistického vedení nařizovala zlevňování zboží a mírné zvyšování platů.

Že je to cesta do inflačního pekla, před tím varoval komunistický národohospodář Jaromír Dolanský: „Je absolutní omyl domnívat se, že zvyšováním mezd se děje něco prospěšného pro dělníky. Nic nedokáže obejít železnou platnost zákonů ekonomiky: každé nepodložené zvyšování mezd má za následek pokles reálných mezd, protože pokulhává produktivita práce.“

Revize politických procesů

V rozhlasovém vysílání z léta 1956 se objevila i řada dalších zajímavostí. Mluvilo se o trvale ztrátových státních statcích, o problematických žních (zemědělským družstvům chyběly kombajny, a především traktory a nákladní auta na odvoz sklizeného obilí) nebo o klesajících nákladech na obranu a snižování počtu vojáků ve zbrani.

Čtěte také

Před 70 lety řekli československým komunistům pravdu o Stalinovi

Tématem byly i revize politických procesů z dob tuhého Gottwaldova stalinistického režimu. Vzorec, jak se s jejich následky vypořádat, byl ale jednoznačný: na Slánského proces nesahat a tvrdit, že Slánský byl odsouzen právoplatně!

A perlička na závěr: stávkovalo se za socialismu? Ano, stávkovalo. Mluvil o tom prezident (a bývalý dělnický agitátor) Antonín Zápotocký. To vše a další zajímavosti nabídne Archiv Plus. Poslechněte si ho na začátku článku.