Luboš Kreč: FIFA prodává fotbal
Fotbalové mistrovství světa je už dva týdny minulostí, jeho dozvuky ale nepřestávají rezonovat. Byla to velkolepá podívaná, pořádná show a byznysová krasojízda, kterou ovšem stíhá také pachuť mocenských hrátek a neprůhledných kšeftů.
Čtěte také
Poté, co Španělsko zaslouženě získalo titul šampionů, se na chvíli zdálo, že převládne pozitivní dojem z akce, kterou provázela řada dohadů a skandálů. Solidní sportovní výkony dávaly příležitost trpkou realitu zahladit.
Jenže to by fotbalová federace FIFA se svým šéfem Giannim Infantinem nesměla být – inu fotbalovou federací se svým šéfem Giannim Infantinem. Tedy spolkem bafuňářů, kteří jako by měli ve své DNA vepsanou snahu vrhnout se kamkoli a do náruče kohokoli, kde jsou cítit peníze a moc.
Akcie Trumpovým příbuzným
Jak upozornil vlivný sportovní server The Athletic, v nejvyšších patrech fotbalové elity vznikl plán na částečnou privatizaci pořadatelství světových šampionátů. Za pětinu akcií by od soukromých investorů FIFA dostala více než čtyři miliardy dolarů, tedy přes 80 miliard korun. A ty by pak rozdělila mezi svých zhruba 200 členských organizací.
Čtěte také
Už se ozvala evropská UEFA, že s takovým plánem nesouhlasí, protože fotbal prý patří všem a nedá se koupit. To jsou ale dost pochybné výkřiky, zvlášť když vezmeme v potaz, že evropští fotbaloví lídři mají k čistoskvoucím liliím zhruba stejně daleko jako Infantino a spol.
Z komerčního hlediska a v kontextu toho, co se ve sportovním byznysu aktuálně děje, jde totiž o logický plán a nepochybně by stál za debatu. Ze sportu se stává klíčová součást zábavy v tom nejširším slova smyslu, sledovanost i zásah ve společnosti rostou a kdyby se to dobře uchopilo, mohou z toho nakonec profitovat všichni.
Jenže zpráva o tom, že FIFA zvažuje prodej minoritního podílu, obsahovala také informace o tom, ke komu by se měly akcie dostat – a světe, div se, důležitou roli v celém příběhu mají hrát příbuzní amerického prezidenta Donalda Trumpa.
Kličky a malé domů
Tomu Gianni Infantino podlézá dlouhodobě a během turnaje kvůli němu například škaredě ohnul fotbalová pravidla, takže americký hráč mohl nastoupit, i když dostal červenou kartu.
Právě tyhle kličky a malé – nebo spíš velké – domů sráží důvěryhodnost světového fotbalu a jeho vládců. Ti mají bohužel dlouhodobě mizernou pověst, což ve výsledku poškozuje image sportu jako takového. Vždyť nejúspěšnější týmy buď přímo vlastní nebo sponzorují ropné monarchie a pochybné africké diktatury, bafuňáři se uplácejí mezi sebou a dělají více či méně okaté obchody s politiky.
Jenže díky penězům, které do fotbalu plynou, se na něj kouká čím dál víc lidí. A proto bude problém spíš sílit – jde o vliv, o moc, o peníze.
Takže i když máme za sebou vydařený turnaj, který i přes pochybnosti o tom, zda bude v novém, širším formátu bavit, předčil očekávání, stejně nám nezbyde nic jiného než si tak nějak smutně povzdechnout.
Autor je zástupce šéfredaktora serveru Czech Crunch
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
