Teichman: Propojení sportu a politiky je intenzivní. Trump svým narcismem pošpiní skoro všechno
Rekordní návštěvnost, nadšení fanoušků, velké nejen sportovní příběhy a euforie vítězných Španělů, ale také politické zásahy do turnaje, kontroverze s rozhodnutími videorozhodčích, nesnesitelná vedra nebo stížnosti výpravy Íránu na šikanu od amerických úřadů a odmítnutí vpustit do země některé účastníky. Máme za sebou největší sportovní akci roku. Jan Kaliba vás zve na reportážně analytickou procházku mistrovstvím světa ve fotbale v Severní Americe.
Čtěte také
Během fotbalového šampionátu ve Spojených státech, Mexiku a Kanadě nastalo dost momentů, kdy se sport mísil s politikou. Tomuto propojení se dlouhodobě věnuje emeritní profesor Tuftsovy univerzity v Bostonu a zakladatel tamního Institutu pro výchovu globálních lídrů Sherman Teichman, mimo jiné také fotbalový fanoušek, který byl i na utkání mistrovství světa.
Co nám tohle mistrovství řeklo o stavu americké unie?
Sherman Teichman: Byla to pro Spojené státy mimořádná příležitost hostit lidi z celého světa. Přijeli v době, kdy se slavilo 250. výročí nezávislosti. To se samozřejmě proměnilo v obdivování Trumpa. Nicméně mnoho měst po celých Spojených státech, kde týmy trénovaly a hrály, bylo skvělými hostiteli. A myslím si, že jak fanoušci, tak týmy mnohem hlouběji pochopili složitost naší země, její krásu a rozmanitost.
Nezaznamenal jsem v souvislosti s turnajem žádné případy otevřeného rasismu nebo polarizace, které dominují našemu veřejnému životu v posledním desetiletí. Byl to okamžik oddechu a jednoty. Mottem mistrovství je sjednocení světa. Sport tohle dokáže a tenhle fotbalový turnaj v tom podle mě převyšuje olympiádu.
Čtěte také
Tady v Bostonu si se svými dudami a kilty získali srdce místních Skotové. A máme tu velkou kapverdskou komunitu, takže tu rezonovaly mimořádné výsledky Kapverd. Byly to silné emoce. Na stadionu jsem byl jen na zápase Ghany s Anglií, který skončil 0:0. Ghaňané ale hráli skvěle a úžasné bylo poslouchat skandování Angličanů s texty z doby druhé světové války. Pro mě coby vášnivého fotbalového fanouška to byl a zůstává okamžik mimořádné rozkoše.
Atmosféra tedy byla skvělá, agenti imigračního úřadu ICE nakonec na stadionech nezatýkali nebo jsem žádný případ nezaznamenal. Takže když nás před turnajem některé organizace varovaly, že se šampionát koná v zemi, kde se porušují základní lidská práva, a padala srovnání s předchozími šampionáty v Rusku a Kataru, bylo to přehnané?
Teichman: Tak se to vůbec říct nedá, to by byl naprosto chybný výklad. Teď jsem popisoval radost, kterou to mistrovství přineslo. Nestaly se žádné výtržnosti, neviděli jsme žádné projevy chuligánství, fanoušci Anglie byli naprosto srdeční a zábavní.
Čtěte také
Jinak ale mohu říct, že náš prezident pošpiní svým narcismem skoro všechno, čeho se dotkne. Jak vystrkuje tu bradu, vždycky mi připomene Mussoliniho. Ten jeho románek s Infantinem, který mu udělil první cenu míru FIFA… Kauza omilostnění našeho reprezentanta Baloguna podle mě zkorumpovaným způsobem po Trumpově telefonátu Infantinovi… Ironicky je Balogun zrovna produktem imigrace, kterou Trump v této zemi nechce. A pak je tu to neuvěřitelné bohatství FIFA, které posiluje moc jejího maniackého šéfa a nevyhnutelně fotbal korumpuje…
To všechno vnímám. A přesto tu hru miluju a z návštěvy toho zápasu Ghany s Anglií ještě teď cítím neobyčejné potěšení. Takže děláš rozhovor s pokrytcem. Kdybych byl katolík, asi bych šel ke zpovědi. Ale pokud jde o lidská práva ve Spojených státech, to je jiná záležitost.
Tato země přivítala svět vřele, ovšem zároveň má hrozné epizody rasismu, hrozné momenty diskriminace. To se děje právě teď třeba s překreslováním volebních okresů a tvořením překážek, které ztěžují lidem přístup k volbám. Ničí tím éru občanskoprávní legislativy, která byla naprosto zásadní. Ale odehrává se to v rámci byrokracie, vnucováním celé té hořké legislativy.
Dotýkáme se propojení sportu a politiky, což se během šampionátu dělo často. Je možné ty dva světy oddělit, jak si někteří přejí, anebo to podle vás nejde?
Teichman: Propojení sportu a politiky je intenzivní. Na Tuftsově univerzitě jsem před časem založil Institut pro výchovu globálních lídrů a celý rok jsem věnoval právě globálnímu sportu a politice. Doporučil bych lidem práci svého přítele Johna Hobermana o politice olympijských her a mistrovství světa ve fotbale.
Čtěte také
Já sám jsem synem člověka, který přežil holocaust, a když jsem jel do Německa, do Mnichova, vzal jsem i syna Nathaniela, aby viděl, co se stalo. Zároveň jsem ale navštívil také tamní olympijskou vesnici. Při masakru v roce 1972 jsem ztratil několik přátel, kteří byli v izraelském olympijském týmu, včetně trenéra šermu Andreho Spitzera a Davida Bergera. To byl pro mě nejsilnější okamžik střetu sportu a politiky.
Ale sport umí i krásné věci. Se synem jsme si vytvořili pouto díky fotbalu. Byl na šampionátech v Brazílii i Jižní Africe. Já mám doma vuvuzelu. Fotbal je pro nás velkou součástí radosti ze života.
Bylo letošní mistroství světa pouze pro vyvolené? Poslechněte si celý pořad Zaostřeno. Natočil ho Jan Kaliba.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
