Ivan Štern: Potřebuje kapitalismus v Hongkongu demokracii?
Když v roce 1987 čínský komunistický vůdce Teng smluvně přebíral od britské premiérky Thatcherové provincii Hongkong, věděl velmi dobře, že mu do klína padá zlaté vejce.
Hongkong byl, a je jím dodnes, významným světovým finančním centrem, srovnatelným s centry západního světa.
Čtěte také
Teng patrně usoudil, že zlaté vejce nemohlo vzniknout jinak než v lůně kapitalismu a že kapitalismus k dýchání potřebuje demokracii. Vlastní zkušenost ho až přehnaně poučila o tom, co dovede rudá lůza, komunistickou ideologií zfanatizovaná a mávající knížkou s citáty velkého kormidelníka.
Zničit cokoli, na čem lidé v potu tváře usilovně pracovali po celé generace. Nic nového naopak vytvořit nedokáže. Nanejvýš bídu, hlad a zmar. Nechtěl proto, aby mu rozkotala i toto zlaté vejce. Přistoupil tak na zásadu – jedna země, dva systémy.
Mezitím se Tengovou zásluhou Čína sama vydala na cestu ke kapitalismu a objevila, co zůstalo skryto ruským a evropským bolševikům: že kapitalismus s komunismem se docela dobře rýmuje. A že se mu v poměrech komunistické diktatury daří natolik slušně, že začíná být západním kapitalismům těžkou konkurencí.
Kapitalismus a komunismus jako blíženci?
Čtěte také
Čínská komunistická nomenklatura nadto postupně zjišťovala, že symbióza komunismu a kapitalismu jí umožňuje pohádkově bohatnout a stávat se navíc mocnější, než byla kdykoli v minulosti. Ne jako kleptokrati z jiných diktatur, kteří buď sají z veřejných zakázek, anebo rozkrádají zahraniční pomoc. Čínští soudruzi bohatli a bohatnou, alespoň se jim to tak jeví, cestou řádného kapitalistického podnikání.
A tak čínští straničtí byrokraté nejspíš začali mít pochybnosti, zda opravdu platí ona mantra, hlásaná po světě ještě v 80. a 90. letech minulého století, že se kapitalismus bez demokracie udusí. Neměl přece jen pravdu Chesterton, který už v roce 1925 napsal do Peroutkovy Přítomnosti úvahu o bolševismu, ve které dokazoval, že kapitalismus a komunismus jsou blíženci?
Čtěte také
Asi měl. Čínský způsob kapitalismu, uvnitř kterého se daří i kapitalismům z ostatních částí světa a který obdivuje náš prezident pro jeho pořádek a klid na práci, dokazuje, že demokracie je ve skutečnosti jen rušivým elementem, někdy až nesnesitelně rušivým. Obtěžuje ho hlavně požadavkem po sociální spravedlnosti a neustále proto vyvolává sociální neklid. Vidí se snad v sociální spravedlnosti, jíž má demokracie plná ústa, třebas takoví manažeři investičních fondů a bank? Obávám se, že jim je stejně jako soudruhům z Pekingu ukradená.
Důvody z pohledu čínských komunistů pro zásadu jedna země, dva systémy bezmála pominuly. Čína přece dosáhla v rozvoji kapitalismu úrovně, kterou lze srovnat s jeho Mekkou, se Spojenými státy.
Není potom na místě její úřední zdůvodnění zákona o bezpečnosti Hongkongu, majícího bránit všemi prostředky narušování klidu a pořádku podvratnými živly, spoléhajícími se na pomoc nepřátelského Západu? Zákon zásadu jedna země, dva systémy zatím nezpochybňuje. Jen krotí demokracii. Dodává jí pevnost a řád. Nebo že by to byla svěrací kazajka? Na každý pád ale rozhodně jde o dva systémy v jedné zemi: vždyť stále kráčí o Tengovo zlaté vejce!
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
