Ivan Štern: Potřebuje kapitalismus v Hongkongu demokracii?

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Je princip jedna země, dva systémy mrtev?

Když v roce 1987 čínský komunistický vůdce Teng smluvně přebíral od britské premiérky Thatcherové provincii Hongkong, věděl velmi dobře, že mu do klína padá zlaté vejce.

Hongkong byl, a je jím dodnes, významným světovým finančním centrem, srovnatelným s centry západního světa.

Teng patrně usoudil, že zlaté vejce nemohlo vzniknout jinak než v lůně kapitalismu a že kapitalismus k dýchání potřebuje demokracii. Vlastní zkušenost ho až přehnaně poučila o tom, co dovede rudá lůza, komunistickou ideologií zfanatizovaná a mávající knížkou s citáty velkého kormidelníka.

Zničit cokoli, na čem lidé v potu tváře usilovně pracovali po celé generace. Nic nového naopak vytvořit nedokáže. Nanejvýš bídu, hlad a zmar. Nechtěl proto, aby mu rozkotala i toto zlaté vejce. Přistoupil tak na zásadu – jedna země, dva systémy.

Mezitím se Tengovou zásluhou Čína sama vydala na cestu ke kapitalismu a objevila, co zůstalo skryto ruským a evropským bolševikům: že kapitalismus s komunismem se docela dobře rýmuje. A že se mu v poměrech komunistické diktatury daří natolik slušně, že začíná být západním kapitalismům těžkou konkurencí.

Kapitalismus a komunismus jako blíženci?

Čínská komunistická nomenklatura nadto postupně zjišťovala, že symbióza komunismu a kapitalismu jí umožňuje pohádkově bohatnout a stávat se navíc mocnější, než byla kdykoli v minulosti. Ne jako kleptokrati z jiných diktatur, kteří buď sají z veřejných zakázek, anebo rozkrádají zahraniční pomoc. Čínští soudruzi bohatli a bohatnou, alespoň se jim to tak jeví, cestou řádného kapitalistického podnikání.

A tak čínští straničtí byrokraté nejspíš začali mít pochybnosti, zda opravdu platí ona mantra, hlásaná po světě ještě v 80. a 90. letech minulého století, že se kapitalismus bez demokracie udusí. Neměl přece jen pravdu Chesterton, který už v roce 1925 napsal do Peroutkovy Přítomnosti úvahu o bolševismu, ve které dokazoval, že kapitalismus a komunismus jsou blíženci?

Asi měl. Čínský způsob kapitalismu, uvnitř kterého se daří i kapitalismům z ostatních částí světa a který obdivuje náš prezident pro jeho pořádek a klid na práci, dokazuje, že demokracie je ve skutečnosti jen rušivým elementem, někdy až nesnesitelně rušivým. Obtěžuje ho hlavně požadavkem po sociální spravedlnosti a neustále proto vyvolává sociální neklid. Vidí se snad v sociální spravedlnosti, jíž má demokracie plná ústa, třebas takoví manažeři investičních fondů a bank? Obávám se, že jim je stejně jako soudruhům z Pekingu ukradená.

Důvody z pohledu čínských komunistů pro zásadu jedna země, dva systémy bezmála pominuly. Čína přece dosáhla v rozvoji kapitalismu úrovně, kterou lze srovnat s jeho Mekkou, se Spojenými státy.

Ivan Štern

Není potom na místě její úřední zdůvodnění zákona o bezpečnosti Hongkongu, majícího bránit všemi prostředky narušování klidu a pořádku podvratnými živly, spoléhajícími se na pomoc nepřátelského Západu? Zákon zásadu jedna země, dva systémy zatím nezpochybňuje. Jen krotí demokracii. Dodává jí pevnost a řád. Nebo že by to byla svěrací kazajka? Na každý pád ale rozhodně jde o dva systémy v jedné zemi: vždyť stále kráčí o Tengovo zlaté vejce!

Autor je publicista