Nejsem přesvědčen o tom, že by se v Hongkongu Číně tvrdá ruka vyplatila, míní disident

Han Dongfang
Han Dongfang
0:00
/
0:00

Han Dongfang patřil před 30 lety k významným účastníkům protestů na náměstí Nebeského klidu v Pekingu. Založil první nezávislé odbory v Číně. Komunistický režim ho pak donutil odejít do Hongkongu. Za své prodemokratické úsilí dostal několik mezinárodních cen.

Založil časopis China Labour Bulletin a v Radio Free Asia vede rozhovory s dělníky. V Praze se zúčastnil mezinárodní konference Forum 2000, která připomíná události, k nimž došlo před 30 lety v Evropě i ve světě, a poukazuje na situaci dnešních disidentů. V Hongkongu je Han Dongfang svědkem protestů nové generace mladých aktivistů. Ptala se Martina Mašková.

Jak na vás protesty v Hongkongu působí?
Chodím po ulicích a sleduji mladou generaci a její kreativitu. To, jak daleko chtějí zajít, je opravdu inspirativní… Jsem si vědom toho, že to není příliš srovnatelné s událostmi před 30 lety, kdy jsme demonstrovali my. Tehdy jsme žádali, ba žadonili, o lepší život, o svobody a demokracii, které jsme nikdy nedostali šanci zakusit.

Ani po 30 letech v Pekingu ani jinde mladí nevědí, jak vypadá. Hodně jsme ztratili. Ale Hongkong má teď jinou příchuť. Tam se angažují mladí lidé, kteří si chtějí užít svobody. Chtějí mít svobodu žít, milovat, uvědomují si hodnotu svobody denně. Uvědomují si ji každý den, ale svobodu nemají.

Prezident Si varoval silnými slovy před separatismem. Mnozí to vnímali i jako signál vůči vzpurnému Hongkongu. Jak to vnímáte vy a jakou pozornost tomuto vyjádření věnují obyvatelé Hongkongu?
Během posledních tří měsíců se Hongkong zcela změnil, a to bez ohledu na to, zda to měla být od prezidenta hrozba vůči Hongkongu nebo vůči někomu jiném. Má pozorování ulice jsou taková, že jsou tam lidé připravení na nejhorší. Otázka je, jestli to demonstranty spíš neposílí.

Nejsem přesvědčen o tom, že by se tvrdá ruka Pekingu vyplatila – ať už v zahraničí, nebo doma. Domácí sociální otázky mu přerostou přes hlavu. Je totiž hodně mocných lidí, kteří nemají rádi ani Si Ťin-pchinga kvůli jeho protikorupční kampani a jsou jeho politickými nepřáteli. Tato kampaň mu zvýšila popularita u obyčejných lidí.

Má nepřátele v parlamentu i ve svém okolí, takže pokud se v Hongkongu zhorší situace, vrátí se to Pekingu. Může to být považováno za chybu, kterou by na něj mohli shodit. Doufám proto, že svá varovná slova neuvede do praxe.

Můžou probíhající obchodní jednání Číny s USA ovlivnit přístup režimu k demonstrantům?
Daleko větší vliv mají na Spojené státy a jejich obchodní války. Myslím, že ani čínská vláda, ani Si Ťin-pching nepředpokládají, že by nějak ovlivnilo jejich přístup k Hongkongu. Jednání o vzájemném obchodu také podle mě svědčí o tom, že Peking chce své zisky zpět.

Autorita pana Si je už tak poškozena kvůli protikorupční kampani. Proč by si přidělával další starosti s obchodem, když už má starosti v Hongkongu? Můj dojem je, že i režim v Pekingu zneužívá situaci v Hongkongu, aby posílil pozici prezidenta Si. Mám ale zároveň trochu obavy o něj a o jeho budoucnost. Bojím se, že se v jeho okolí najde dost lidí, kteří se ho budou snažit přimět k tvrdé konfrontaci s hongkongskou opozicí.

Vzpomeňte si, jak to dopadlo před 30 lety v Rumunsku. Jeden člověk byl učiněn zodpovědným za všechno, co udělala komunistická strana za poslední desítky let. A do toho se navíc rozehrávají obchodní války. Může se stát, že v Pekingu na prezidenta nějací stratégové hodí všechny potíže. Dál to oslabí jeho autoritu, jiným zůstanou peníze a s nimi rozehrají novou hru.

Máte obavy z násilného vývoje situace v Hongkongu? Může tvrdý přístup vlády vyvolat ostřejší reakci?
Podle mého mínění bývá konfrontace spíš výsledkem provokace, ale prezidentovi neprospívá. Mám obavu, že Si Ťin-pching nemá plně pod kontrolou vládní politiku v Hongkongu. Jsou lidé, kteří chtějí zajít dál než on. Pokaždé, když dochází k větším provokacím, roste hněv, tak jak jsme to viděli v posledních třech měsících.

A tak se to pochopitelně dál a dál stupňuje na obou stranách – obě strany jsou nespokojeny. Může to skončit opravdu špatně, až třeba rozmístěním armády v ulicích Hongkongu, a dá se očekávat reakce na tuto akci ze strany mladých demonstrantů. To by ovšem znamenalo další konfrontaci.

Když k ní dojde, dá se čekat, že bude znamenat oběti na životech. Domnívám se ale, že by to velmi poškodilo i komunistický režim v Pekingu. Podle mě si to Si Ťin-pching uvědomuje. Ať už má situaci pod kontrolou nebo ne, myslím, že chce takový vývoj zastavit a nepřeje si, aby nastal.