Životní prostředí se silně promítá i do pojetí různých božských bytostí, tvrdí religionistka
Starost o životní prostředí není téma jen pro evropské orgány, národní vlády a parlamenty. Je to i otázka pro každého z nás. Hledíte za horizont vlastních životů a myslíme na ty, co přijdou po vás. Zajímavé je i to, jak reagují církve – jestli „téma zvedají“ a ukazují, že má i jiné dimenze.
„Myslím, že to obrovské téma je, přestože to covidová krize na chvíli zadusila, protože jsme měli jiné starosti. Teď se ale otevírá znovu,“ uvažuje teolog Jan Zámečník. Je také environmentální etik Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy.
Čtěte také
Změny klimatu si Zámečník spíš spojuje s dopady na ty nejchudší Afričany, což by mohlo způsobit i další migrační vlny do jiných zemí. „A s tím pak i související politické otřesy a násilné konflikty. To mne velmi zneklidňuje. Pokud jde ale o vliv na přírodu, tak tady je můj postoj trochu nevyhraněný,“ přiznává.
Jak je pak v různých náboženstvích zakódována ochrana života i prostředí?
Odpovídá religionistka Zuzana Marie Kostičová: „Každé náboženství, každý pohled na svět, každé chápání světa, každá symbolická konstrukce světa vychází v prvé řadě ze životního prostředí, ve kterém ten člověk žije. A to s sebou nese například ohled na obživu – něco jiného je žít v poušti, něco jiného v tropických pralesích Střední Ameriky, kde je vody naopak příliš.“
Čtěte také
„A třeba kukuřice, rostliny, voda, odvodňování, to jsou věci, které se promítají i do náboženství. Velmi silně se promítají i do pojetí božských bytostí, ve které ta která kultura věří,“ doplňuje religionistka.
Jsou lidé, kteří věří v Boha, ve vyšší řád a smysl, otevřenější „bolavým tématům současnosti“? Měli by reprezentanti církví víc upozorňovat na etické dimenze environmentálních témat? Měli by umět a chtít tuto oblast uchopit a víc se v ní angažovat?
Odpovědi naznačí diskuse religionistky Zuzany Marie Kostičové a ekoteologa Jana Zámečníka ve Vertikále Evy Hůlkové.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
