Zařídil zvolení Havla prezidentem tehdejší komunistický premiér Čalfa?

Zorganizovaly 17. listopad 1989 tajné služby?

• Upravit
• Smazat

Jak to bylo s událostmi 17. listopadu 1989? Kdo byl hybatelem a organizátorem celého dění? Objevují se úvahy, které se navíc stále vracejí, že to nebylo „jenom tak“, ale že to bylo celé jedno velké spiknutí tajných služeb.

Dne 29. prosince čekal před Pražským hradem početný dav příznivců, kteří nadšeně vítali nově zvoleného prezidenta tehdejšího Československa. Byl jím Václav Havel. Když na jaře téhož roku uveřejnil publicista Pavel Tigrid ve svém exilovém Svědectví právě tento požadavek, tedy že Václav Havel by měl být prezidentem, bylo to považováno za absurditu.

Sám Havel byl totiž opět ve vězení, po dalším z politicky vykonstruovaných procesů. Zásahy komunistického režimu v roce 1989 nebraly konce – lednový Palachův týden, petice Několik vět, srpnové výročí okupace státu, připomínka založení prvorepublikového Československa, zatýkání demonstrantů, vodní děla, pokračující perzekuce, vazby a věznění disidentů.

Události pak ale nabraly rychlý spád. Nejen hroutící se komunistický blok, ale také to, co následovalo v Československu po studentské demonstraci 17. listopadu. Vzniká Občanské fórum a Veřejnost proti násilí a komunističtí funkcionáři jsou pomalu odstavováni na „vedlejší kolej“.

Schůzka Havla s Čalfou „mezi čtyřma očima“

Václav Havel a Olga Havlová v roce 1995|foto: Ondřej Němec, Výbor dobré vůle, Creative Commons Attribution 4.0 International

„Jsem v absurdní situaci, protože jsem vedl kabinetní jednání mezi čtyřma očima s Čalfou. A podle mého pocitu, možná jsem hloupej, ale podle mého pocitu to bylo vůbec nejdůležitější jednání, jaké bylo vedeno,“ řekl sám Václav Havel na schůzce členů Koordinačního centra Občanského fóra 15. prosince 1989. Zvláštní schůzka „mezi čtyřma očima“, která vybočovala z opakovaných jednání delegací komunistů a Občanského fóra.

Ostatně to, co historie sděluje jako jednoduchou informaci, obvykle zdaleka tak jednoduché nebylo. Jak zajistit nezhroucení státu, ale jeho zcela zásadní přeměnu ve stát demokratický? Přítomnost vojsk Varšavské smlouvy, ozbrojených milicionářů a komunistů na všech klíčových místech: to byla realita, se kterou bylo třeba počítat.

Marián Čalfa byl jedním z komunistických funkcionářů, který se v krizové situaci stal premiérem federální vlády. Znalec práva, obratný stratég, který velmi rychle pochopil a zhodnotil šance nejen komunistů, ale také své vlastní. A začal pro Václava Havla pracovat. Posléze o tom sám řekl: „Nebudu povídat o metodách, které jsem používal. Já jsem byl opravdu hodně brutální.“