Zaměstnávání invalidních důchodců. Je o ně zájem na trhu práce?

Uchazeči si nevěří, stigma nemoci je handicap a částečných úvazků málo. Firmy a instituce s více než 25 zaměstnanci mají povinnost místa pro osoby se zdravotním postižením vytvářet nebo se z této povinnosti vyplatit. Jde o vážné, ale řešitelné téma.

V Konferenčním centru GreenPoint v pražských Strašnicích bylo rušno. Sešlo se tu na 40 uchazečů o práci, kteří prodělali onkologickou léčbu, a zástupci 15 zaměstnavatelů.

V řadách zaměstnavatelů se objevila i paní Miluše Dustová. Sama prošla onkologickou léčbou. Nechtěla se vracet do úřednické sféry a rozhodla se studovat. Pomohla jí firma Pastelka. „Pracuji jako prodavačka, zaměřujeme se na prodávání výtvarných potřeb a potřeb pro grafomotoriku. Mám v kapse pozice na místo prodavačky, pedagoga a řidiče, skladníka.“

Obecně prospěšná společnost Tamtamy se původně zaměřovala na úklidové služby. Postupně své portfolio rozšířila. Koho dnes hledá? „Obecně tomu říkáme služby pro domácnost. Jsou to uklízečky, uklízeči, myči oken, chůvy.“

Invalidní důchod může být i nulový

Veletrh pracovních příležitostí pro uchazeče po onkologické léčbě uspořádalo občanské sdružení Amelie, které se už 8 let věnuje odborné psychosociální pomoci lidem s rakovinou. Tereza Žílová, vedoucí projektu Návrat do zaměstnání po onkologické nemoci, hovořila o cílech veletrhu:

Nárok na plný invalidní důchod|foto: Petra Benešová

„Aby došlo k pracovním nabídkám a pak reálným pracovním místům. Druhý cíl je navzájem se poznat, vytvořit prostor pro setkání se a sdělení si svých možností.“

Zaměstnavatelé z řad velkých firem i menších organizací nabízejí u stánků jednotlivé pozice a uchazeči se tu zastavují.
Některý ze 3 stupňů invalidního důchodu má přiznána většina onkologických pacientů. Výše tohoto důchodu závisí na výdělcích z předchozích let. Málokdo ví, že může být i nulový.

Průměrná výše u 1. stupně činila před rokem 6017 korun, 2. stupně 6700 korun a průměrný invalidní důchod 3. stupně, dříve nazývaného plný, činil 10 250 korun měsíčně. Na důstojný život to nestačí a přivýdělek je existenční nutností.

Firmy mají zájem o zdravotně postižené

Veletrhu se zúčastnilo i 1. Severočeské družstvo zdravotně postižených. Mezi velkými zaměstnavateli dělá družstvo osvětu a loni přišlo se systémem inhousingu. Uprostřed firem zřizuje pracovní místa pod svou ochranou. Hovoří Petra Dlabolová:

„Spolupracujeme opravdu s velkými firmami. Zrovna včera jsme vytvořili nových 10 pozic, tak doufám, že se zadaří brzy je obsadit. Že najdeme uchazeče, pro které se to hodí. Práce není ani mezi zdravými a je důležité ji aktivně hledat a přizpůsobit handicapu.“

O zaměstnávání zdravotně postižených je zájem|foto: Věra Hájková

Onkologická léčba oslabuje člověka fyzicky i duševně. Může mít za následek ztrátu sebevědomí i společenských a rodinných vazeb. Psychosociální pomoc je u lidí s rakovinou důležitá a působí příznivě i na průběh léčby, jíž by měla být integrální součástí. Institucionální zdravotní péče v České republice ji zahrnuje okrajově.

Těžiště aktivit leží na svépomocných pacientských organizacích a neziskovém sektoru. Počty lidí s onkologickým onemocněním a po úspěšné léčbě rostou. Ročně jich přibude 75 tisíc.

Po hodině trvání veletrhu došlo ke dvěma pracovním nabídkám. Pokračuje Tereza Žílová, manažerka Amelie: „Smlouvy podepsané nejsou, ale vypadá to, že jedno místo pedagoga v Pastelce bude mít jedna účastnice projektu a druhé místo bude v administrativě.“

Vypadá to tak, že o tyto zaměstnance firmy stojí. „Zaměstnavatelé prahnou po tom lidi OZP zaměstnávat, pokud nezaměstnávají, za každého nezaměstnaného platí 61 tisíc ročně. Anebo plní náhradní plnění v hodnotě, asi 180 tisíc, to je docela dost peněz.“

V budoucnu by se měla legislativa v této věci ještě upravit. „Podnikatelé se nebudou moct vykoupit finančně ani nákupem služeb od firem. Do budoucna pravděpodobně nebudou mít jinou možnost než zaměstnávat, proto se na to i připravují.“