Zábava v časech protektorátu. „Když vám dochází chléb, musíte přitlačit na hry,“ komentuje historik

Z této popularity ovšem vyplývaly i úkoly, které nešlo dost dobře odmítnout. Protektorát a jeho obyvatelé tu nebyli od toho, aby pro Německo bojovali na frontě, ale aby dodávali Říši co nejvíc průmyslových výrobků a především zbraní.

Čtěte také

Bahno protektorátního humoru: rozhlasové skeče. V jednom hrál i Vlasta Burian

Vzhledem ke stále častějšímu nedostatku všech běžných životních potřeb, hlavně potravin, dával ovšem režim čím dál větší důraz na zábavu. Tak byl v říjnu 1942 například orchestr R. A. Dvorského povolán na jakousi kulturní brigádu – pobavit zaměstnance pražské továrny Aero.

„Když vám dochází chléb, musíte přitlačit na hry,“ říká historik Lukáš Kašpar, autor knihy Český hraný film a filmaři za protektorátu. Připomíná také, že nejen hudba, ale i kino bylo za protektorátu vítaným zdrojem zábavy. Vstupenky byly vcelku levné a na filmy z protektorátních dob se koneckonců díváme dodnes, jsou oblíbeným repertoárem televizních stanic.

Ubavit se k smrti

Je ovšem nutné vzít v úvahu, že z okolní reality se v těch filmech neobjevilo nikdy nic. Pro obě strany šlo vlastně o jakousi tichou dohodu: ze strany nacistického režimu tu byla zjevná snaha po vyčerpávajícím dnu nechat lidi zapomenout na hrůzu kolem a naordinovat jim dobrou náladu před dalším absurdním dnem válečné reality. A pro lidi samotné šlo přece jen o stéblo dobré nálady, kterého se mohli chytit.

Zvláštní symbióza zájmů, která trvala až do konce války. Vše to zkrátka odpovídalo Goebbelsově zásadě, o které mluví historik Lukáš Kašpar: „Zábava je válečně důležité zboží a může být rozhodující. On potřeboval, aby lidé měli zábavu na tom hřbitově, který byl okolo, a v nejhorším se počítalo s tím, že se ubaví k smrti...“

Reportáž z estrády v továrně Aero komentuje spolu s Kašparem Veronika Kindlová.