Z Číny do celého světa. Před pěti lety se začal šířit koronavirus, který změnil svět

Prosinec 2019. Evropa i Česko žilo svými běžnými starostmi. V Bruselu nastoupila do funkce nová evropská komise v čele s Ursulou von der Leyenovou. Eva Samková zvítězila ve světovém poháru ve snowboardcrossu. V předčasných volbách v Británii zvítězili konzervativci Borise Johnsona.

U nás se odehrála dvě dramata v nemocnicích – 10. prosince došlo k tragické střelbě v ostravské nemocnici, při které duševně vyšinutý jedinec zabil sedm lidí. A o den později napadl virus nemocnici v Benešově. Zatím byl pouze kybernetický.

Čtěte také

Konvalinka: Očkování proti covidu funguje, zachránilo miliony životů. Příští hrozba je virus chřipky

Všechny tyto události nemají společného vůbec nic. Jen to, že se odehrávaly v období, kdy se na nás chystala zdravotní katastrofa rozměrů, jaké jsme nepoznali od konce druhé světové války.

SARS, MERS, covid

Zpočátku to vypadalo jenom na reprízu deset let starého onemocnění zvaného SARS, koronavirového respiračního onemocnění, které se poprvé objevilo v Číně v roce 2002. Odkazovalo se i na blízkovýchodní variantu onemocnění MERS, která potrápila především Írán v roce 2012.

Vývoj na přelomu let 2019 a 2020 zprvu nevzbuzoval v Česku žádný velký neklid. Zdánlivě se jednalo o další variaci choroby, nad kterou můžeme v Evropě mávnout rukou, protože se přece týká Asie, jejích hygienických podmínek a odlišných stravovacích návyků.

Jenomže oproti přelomu tisíciletí se ještě výrazněji zvýšilo množství lidí migrujících bez ustání po celé zeměkouli. 

Původ koronaviru

První zmínka o nové epidemii se ve zpravodajství Českého rozhlasu objevila 20. ledna.

Nová čínská nemoc v té době měla na svědomí relativně malý počet obětí, ale oproti svým předchůdcům jako byl SARS, MERS nebo ebola se šířila mnohem rychleji.

Čtěte také

Z pandemie jsme se nepoučili, jen jsme ji vytěsnili. Nový virus přijde, je to jen otázka času, míní biochemik Trnka

Okolo vzniku viru se tehdy začalo spekulovat v zásadě ve dvou směrech. Kromě přenosu ze zvířat, pravděpodobně netopýrů či cibetek, považovaných ve východní Asii za delikatesu, se časem začala připouštět i možnost úniku viru z laboratoří ve Wuchanu.

Nutno říct, že druhá varianta se dodnes nepotvrdila, nelze ji ale ani vyvrátit. Také proto, že země vedená komunistickou stranou Číny už z podstaty totalitního režimu se o zdravotnické informace dělila liknavě a nerada.

WHO jako symbol selhání

Mimořádně významnou úlohu, a zdaleka ne jednoznačnou, sehrálo při pandemii působení Světové zdravotnické organizace. Na konci roku 2019 sice ventilovala jisté výhrady vůči malému množství informací přicházejících z Pekingu, o pár týdnů později už zase projevovala vyslovenou spokojenost.

Přitom z mnoha zpráv, které se objevily i ve světových médiích i v Českém rozhlase, se dalo tušit, že vedení Komunistické strany Číny má eminentní zájem na tom, aby se průšvih s covidem podařilo co nejlépe utajit. A aby se to pokud možno udrželo jako vnitrostátní problém.

Ještě 4. února 2020 WHO odmítla označit epidemii za pandemii – poté, co kvůli ní čtyři dny dříve sama vyhlásila globální stav zdravotní nouze. Co do vážnosti situace tápal celý svět.

Z lyží do lockdownu

V Česku na konci ledna 2020 jako obvykle probíhal sezónní boj s epidemií chřipky. Nastal tedy problém, jak rozeznat obyčejnou chřipku od nemoci způsobené novým koronavirem, jehož vlastnosti se zkoumaly za pochodu.

Ve vysílání o tom opakovaně mluvil i tehdejší náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula, stejně jako epidemiolog Rastislav Maďar, který riziko nové pandemie naznačil už v polovině ledna.

Čtěte také

Smejkal: Covid ukázal, že zdravotnictví se musí změnit. Kdo se nestará o prevenci, ať si připlatí

WHO alespoň v první polovině února pustila do oběhu přesnější název nového onemocnění: covid-19. Do té doby se v médiích standardně mluvilo o „novém koronaviru“.

Ve druhé polovině února 2020 se dramaticky změnila situace v Itálii, kde se tehdy naléhavě řešily první lockdowny i problémy s probíhajícími i chystanými sportovními akcemi. Touha si navzdory okolnostem zalyžovat v severní Itálii se netýkala jenom profesionálů, ale i mnoha dovolenkářů včetně těch českých.

Mnozí snadno podlehli pocitu, že mimo uzavřené prostory se vlastně nic moc neděje a na čerstvém vzduchu je možnost nákazy minimální. Že taková uzavřená lanovka je ideální množírnou koronaviru, tehdy málokomu došlo. 

Česká vláda a Bezpečnostní rada státu ovšem už tehdy otevřeně před cestou do Itálie varovaly. Po dalším týdnu navíc nastal problém, jak lidi po návratu z rizikové oblasti izolovat. A jak vůbec poznat, že jsou infikovaní.

Do dvou měsíců se hranice uzavřely kompletne. Byl to bezprecedentní a později dost kritizovaný krok. V tu chvíli ale pomohl situaci stabilizovat.

Ještě 28. února apeloval předseda vlády Andrej Babiš (ANO), aby lidé nevykupovali zboží v obchodech a nepodléhali panice. A to s vysvětlením, že všechny dosud testované osoby v Česku jsou na covid negativní.

O dva dny později, v neděli odpoledne 1. března 2020, byly ohlášeny první tři případy covidu-19 v Česku.

V pořadu věnovaném pětiletému výročí rozšíření covidu-19 můžete slyšet úryvky z rozhovorů s epidemiology Rastislavem Maďarem, Romanem Prymulou, tehdejším zpravodajem Českého rozhlasu v jihovýchodní Asii Davidem Jakšem a profesorem bostonské univerzity Igorem Lukešem.