Vysoká citlivost není slabost. Je to vrozené, citlivější nervová soustava se snáz zahltí vjemy

Prožívali jste pandemii hůř než druzí lidé a teď na vás jaro působí o to radostněji? Možná patříte ke zhruba dvaceti procentům populace, která má citlivější nervovou soustavu. Pro takové lidi je charakteristické snadné zahlcení jasnými světly, silnými pachy nebo sirénami, které houkají příliš blízko. Více vnímají taky rozpoložení jiných lidí, všímají si i těch nejjemnějších detailů a mají hluboký vnitřní život.

Čtěte také

Úzkostnější, ale také v době pandemie zodpovědnější. Až pětina lidí je vysoce citlivá

O vysoké citlivosti se začalo více mluvit v 90. letech minulého století díky americké psycholožce Elaine Aronové. Spolu se svým manželem vytvořila škálu, podle které se zvýšená citlivost smyslového zpracování měří.

Manžele Aronovy ale zajímalo i to, jak přesně mozek hypersenzitivního člověka funguje. Ke zkoumání proto využili funkční magnetickou rezonanci.

„Je to stejné jako klasická magnetická rezonance jen s tím rozdílem, že po lidech chceme, aby se v tunelu na něco podívali a řekli, jestli to buď vidí, nebo nevidí,“ vysvětluje v jednom z mnoha YouTube videí k hypersenzitivitě Elaine Aronová.

„Jedním z nejvýznamnějších zjištění pro nás bylo, že u vysoce citlivých lidí je mozková oblast spojená s vnímáním aktivnější než u lidí, kteří vysoce citliví nejsou. A to zejména, pokud dostanou úkol, při kterém musí vnímat i velmi jemné rozdíly,“ dodává.

Hypersenzitivní lidé můžou také více inklinovat k úzkostem a depresím. Do jaké míry – to záleží, podle Aronové záleží na tom, jak spokojené měli dětství.

Přecitlivělost je získaná

Vysoká citlivost je vrozená. Jedná se o rys osobnosti, pro který je typické nejprve pozorování a delší vyhodnocování situace, a to v souvislosti se strategií přežití.

Čtěte také

Psychoterapeut Michal Mynář: Vize pro duši. Už si nemůžeme dovolit být pohodlní a nepečovat o vztahy

Rozhodně se to ale nedá označit za přecitlivělost, zdůrazňuje spoluzakladatelka Institutu pro vysokou citlivost Ivana Bibzová: „Když člověk zažije nějakou událost, která ho zcitliví nebo zvýší jeho senzitivitu na určité stimuly, tak nutně nemusí jít o vysokou citlivost.“

U přecitlivělosti totiž chybí jedna z charakteristik hypersenzitivity, kterou je hloubka zpracování informací. Přecitlivělost je jednoduše rys získaný, a to například posttraumatickou stresovou poruchou.

Vysoce citlivé lidé se rychleji unaví

„Elaine Aronová byla ta, která to začala jako první zkoumat. Zabývala se lidmi, kteří o sobě říkali, že jsou citliví, introvertní, že si všechno hodně berou. Už na začátku Aronová zjistila, že nejde jen o citlivost smyslů, ale že to je balíček rysů, do kterých spadá citlivost na bolest, citlivost na hrubé tkaniny nebo na hluk,” vysvětluje psycholog Fafejta.

Čtěte také

Hypersenzitivní lidé nasávají emoce druhých a často si nevěří. Jak si citlivě vyladit život na míru?

Lidé s vyšší citlivostí jsou ale taky velmi svědomití, empatičtí, mají intuici a bohatý vnitřní život. Snadno se vylekají a kvůli intenzivnějšímu zpracování podnětů se i rychleji unaví.

„Potřebuju častěji odpočívat a dávat si prostor na to, aby moje tělo bylo bez vjemů, když to tak řeknu. Potřebuju hodně času trávit o samotě a nevydržím tolik jako jiní lidé,“ popisuje Bibzová. 

„Třeba nákupní centra jsou místem, která nemusí být pro tyto lidi příjemná, protože je tam hodně podnětů. Pro mě jsou tyto podněty vyčerpávající,“ říká další ze zakladatelek Institutu pro vysokou citlivost Jitka Háková, které ze smyslového přetížení často tuhla záda i krční páteř a objevovaly se i bolesti hlavy.

Právě v nákupním centru jí před několika lety došlo, že patří mezi až dvacet procent lidí, kteří intenzivněji zpracovávají okolní podněty a snadno se tím pádem silnými smyslovými vjemy zahltí. S uvědoměním si své hypersenzitivity ubrala z nároků, které na sebe do té doby měla.

Poslechněte si reportáž Martiny Rasch.