„Vy a já přispíváme ke klimatické krizi málo.“ Většina nutných změn závisí na vládách, ne jednotlivci, píše Deutsche Welle

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ropu asi znáte jako hnědou až černou kapalinu. Může ale být i žlutá nebo průhledná

Vstup do nového roku bývá spojený s předsevzetími, které si lidé dávají. Ti, kdo chtějí přispět k boji proti klimatickým změnám, si například slibují, že přejdou na veganskou stravu nebo že budou méně využívat leteckou dopravu. Německá veřejnoprávní stanice Deutsche Welle si klade otázku, jestli takové závazky mají skutečně význam.

Zhasnout světla, jíst méně masa, méně nakupovat, recyklovat – to je jen pár zpopularizovaných kroků, které může dělat každý z nás, aby snížil svou uhlíkovou stopu.

Čtěte také

Slýcháme, že když obyvatelé bohatých zemí změní svůj životní styl tímto směrem, přispějí k tomu, aby se do ovzduší dostávalo méně skleníkových plynů, a tím pádem pomohou bojovat proti oteplování planety.

Celé to nezní příliš kontroverzně, ale klimatičtí aktivisté čím dál víc odmítají zaměření na uhlíkovou stopu jednotlivce s tím, že je to odvádění pozornosti od podstaty problému.

Řada vědců nicméně vidí ve změně individuálního životního stylu zásadní krok ke změně celého systému. Jádrem debaty je jednoduchá otázka: Jak moc vlastně záleží na tom, co každý z nás dělá pro klima?

Jednotlivec, nebo ropné společnosti?

Uhlíková stopa představuje množství oxidu uhličitého, které se dostane do atmosféry vlivem chování jednotlivce, společnosti, případně státu. Tuto myšlenku rozvinuli v 90. letech dva kanadští vědci jako metaforu k popisu vlivu člověka na planetu. O dekádu později se termínu, o kterém měla veřejnost stále jen mlhavou představu, chytil i energetický gigant BP. 

Čtěte také

Společnost zpopularizovala uhlíkovou stopu v rámci masivní reklamní kampaně a vytvořila kalkulačku, s jejíž pomocí si každý mohl spočítat, za jaké množství emisí oxidu uhličitého je zodpovědný. Tím společnosti z pohledu stanice Deutsche Welle přenesly zodpovědnost za škody způsobené vlastními produkty na veřejnost. BP a další výrobci fosilních paliv tou dobou těžili miliony barelů ropy denně.

Mluvit o uhlíkové stopě korporací stejným způsobem jako o uhlíkové stopě jednotlivce je ale zavádějící a zkresluje to skutečnou povahu klimatických problémů, myslí si Geoffrey Supran z Harvardovy univerzity. Výzkumník se zabývá tím, jak ropné společnosti uvedly veřejnost v omyl, pokud jde o změny klimatu.

Jako tabákový průmysl

Firmy jako BP propagovaly myšlenku uhlíkové stopy jednotlivců a zdůrazňovaly význam rozhodnutí každého člověka, zatímco samy lobbovaly za uvolnění regulací, které omezovaly množství jejich emisí. Podobného principu ale už dávno před těmito společnostmi využil tabákový průmysl a výrobci plastů, připomíná stanice Deutsche Welle.

Čtěte také

Geoffrey Supran je spoluautorem studie, která zjistila, že ropný obr ExxonMobil hází zodpovědnost na jednotlivce, zatímco sám klimatické změny zlehčuje.

„Tyto vzorce napodobují zdokumentovanou strategii tabákového průmyslu, který se snažil přesunout zodpovědnost od korporací, které vědomě prodávaly smrtící výrobek a zároveň popíraly jeho škodlivost, na spotřebitele,“ napsali autoři studie. 

Tyto vzorce napodobují zdokumentovanou strategii tabákového průmyslu, který se snažil přesunout zodpovědnost od korporací na spotřebitele.

Deutsche Welle se společnosti ExxonMobil dotázala, jestli skutečně přenáší vinu na spotřebitele. Firma odpověděla, že se zavázala pracovat na dekarbonizaci prostřednictvím investic do technologií, které pomohou dosáhnout budoucnosti s nulovými emisemi. Další dva giganti v oboru, BP a Shell, se nevyjádřili.

Čtěte také

Dalším významným hráčem na trhu fosilních paliv je francouzský Total. Čtyři jmenované soukromé společnosti jsou podle studie zveřejněné v časopise Energy Research & Social Science nepřímo zodpovědné za 11 procent emisí oxidu uhličitého a metanu ze spalování fosilních paliv v období mezi lety 1965 až 2018.

Skupina doplněná o státní podniky v Saúdské Arábii, Rusku a Íránu pak celkově stojí za pětinou těchto emisí.

Osobní volba změní jen 4 procenta emisí

„Vy a já přispíváme ke klimatické krizi relativně málo,“ říká Emily Atkinová, novinářka, která se zaměřuje na problematiku globálního oteplování. Tvrdí, že uhlíkové stopy jednotlivců tak velkou roli nehrají.

Čtěte také

Mezinárodní agentura pro energii (IEA) předpokládá, že redukce emisí potřebná k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050 bude ze čtyřiceti procent záviset na opatřeních, nad kterými veřejnost v podstatě nemá kontrolu. Patří sem výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů nebo používání čistších technologií v průmyslu. Současně se očekává, že osobní volby jednotlivců se na změně budou podílet jen ze 4 procent.

Zbývajících 55 procent mají tvořit změny, které budou vyžadovat zapojení národních vlád i aktivní rozhodování spotřebitelů. Do této kategorie se dá zařadit nákup elektromobilů nebo lepší zateplení domů.  

55 procent mají tvořit změny, které budou vyžadovat zapojení národních vlád i aktivní rozhodování spotřebitelů.

Znamená to, že ve vyspělých zemích bude ke změně potřeba, aby lidé svůj životní styl značně upravili. Podle studií by to ale mělo vést i ke zlepšení kvality života. Ba co víc, podle expertů má každé rozhodnutí vedené snahou snížit emise větší dopad na společnost než jen zmenšení uhlíkové stopy jednotlivce.

Za příklad stanice Deutsche Welle uvádí příklon mnoha lidí k veganství, který vede výrobce potravin k investování do vývoje chutnějších alternativ masa. Díky tomu se i lidé, kteří maso jedí, někdy spíš přikloní k zeleninovému burgeru namísto steaku.

Poslechněte si celý Svět ve 20 minutách. Témata vybrala Tea Veseláková.

Dělá Německo chybu, když odstavuje své jaderné elektrárny? Jak se americká policie poučila z útoku na sídlo Kongresu z ledna 2021? Přečká Severní Korea svou tvrdou izolaci od zbytku světa? A jak velký problém je to, že vakcíny mířící do rozvojových zemí, mají často jen krátce před expirací?

Spustit audio