Vodka, sleď v kožichu a cukroví z Majdanu. Jak jsme slavili Vánoce na Východě

Je 31. prosince 1999. Zatímco svět se obává civilizačního zániku v podobě dnes již málo známé zkratky Y2K, Rusové zasedají k televizním obrazovkám, aby si poslechli poselství svého prezidenta Borise Jelcina do nového roku.

Čtěte také

„Ve 12 letech tě šoupnou někam, kdes v životě nebyl.“ Soukup a Pazderka vzpomínají na svou cestu na Východ

Prezident působí podnapile a trochu se mu motá jazyk. To ale není největší překvapení dne. Tím se stává informace, že rezignuje na svůj úřad a za nástupce si vybírá tehdy podle všeho perspektivního a ve veřejných projevech příkrého šéfa ruské tajné služby FSB. Jmenuje se Vladimir Putin.

Josef Pazderka viděl vystoupení prezidenta Jelcina přímo v Moskvě, v bytě novinářky Petry Procházkové, do jejíž agentury Epicentrum přijel na stáž. Na dramatické politické události z přelomu tisíciletí vzpomíná dodnes:

„Dozněl silvestrovský projev Borise Jelcina a nastoupil Putin, u nějž si spousta lidí včetně Rusů tak nějak oddechla, že mají tu jelcinovskou éru za sebou. Tehdy netušili, co všechno je čeká. Vzpomínám si, jak moc Putin tehdy Rusům imponoval. Mladý, energický, sportovně vypadající člověk, který se nikde opilecky nepotácí a nediriguje jakýsi pomyslný koncert, najednou jako by vracel té zemi vážnost.“

Jak Ukrajinu zaplavila vlna naděje

O čtyři roky později už Vladimir Putin pevně svírá otěže moci. Rusko se potýká s útoky čečenských separatistů, které vyvrcholí tragickými událostmi školního masakru v Beslanu v Severní Osetii. Neklid roste ale i na Ukrajině, vzpomíná Ondřej Soukup, který závěr roku 2004 strávil v Kyjevě jako pozorovatel OBSE u ukrajinských prezidentských voleb.

Čtěte také

Prezident na jedno použití? Co čeká Zelenského po válce

„Šlo tam o to, že Viktor Janukovyč, který byl podporován právě Ruskem a Vladimirem Putinem, soupeřil s Viktorem Juščenkem, což byl bývalý guvernér národní banky, takový jako řekněme prozápadnější politik. Došlo tam k pokusu o zfalšování výsledku voleb a to tehdy vyvolalo takový poprask, že musely být volby zopakovány,“ vysvětluje Soukup kontext.

Na druhý pokus už Viktor Juščenko vyhrál a Ukrajinu zaplavila vlna naděje, že se jí snad podaří vymanit se vlivu zkorumpované oligarchie a ruského vlivu. Navzdory mrazivému počasí se tisíce lidí sešly na kyjevské hlavní třídě Kresčatyk.

Soukup je spolu s kolegy pozoroval z nedaleké kavárny: „Měli jsme tam neustále obsazený stůl a vždycky jsme vyslali dva lidi ven. Oni tam hodinu mrzli, pak se vrátili, dali si boršč a vyprávěli nám, co se tam dělo.“

Naděje Ukrajinců se ale nenaplnily. „Během dvou let se ukázalo, že tito politici přemýšlejí především o svém vlastním prospěchu než o prospěchu celé země,“ rekapituluje další vývoj Soukup.

Čtěte také

Requiem za Donbas aneb Jak industriální region s pestrou směsicí svérázného obyvatelstva mizí před očima

Sváteční díl podcastu Na Východ! se však nezabývá jen politikou. O Vánocích a na Nový rok se totiž scházejí široké rodiny, tabule se prohýbají pod nejrůznějšími specialitami a tam, kde je to nábožensky povoleno, teče alkohol proudem.

Neméně důležitým předmětem vzpomínání Josefa Pazderky a Ondřeje Soukupa jsou proto tentokrát i pochutiny, které se na Východě o svátcích jedí. Nesmí chybět salát Olivier, o jehož správné složení se vede bezmála kulturní válka. Josef Pazderka miluje morkovku po korejski, neboli mrkev naloženou ve speciálním hořkokyselém nálevu s chřestem. Ondřej Soukup zase zatím s díky odmítá nabídku dát si choloděc, neboli sulc z rozvařených kopyt.

A vše se musí ve správném duchu tradic zakončit přípitkem. Ty mají na Východě důležitou roli a třeba v takové Gruzii jsou dovedené k naprosté dokonalosti. I když rána po nich občas bývají krutá.

Vzpomínky Josefa Pazderky a Ondřeje Soukupa a jejich postřehy od svátečního stolu si poslechněte v šestém díle podcastu Na Východ!