„Ve 12 letech tě šoupnou někam, kdes v životě nebyl.“ Soukup a Pazderka vzpomínají na svou cestu na Východ

13. říjen 2023

Oba v těch místech žili a oba tam hodně zažili. Novináři Josef Pazderka a Ondřej Soukup se Rusku, Ukrajině a dalším zemím bývalého sovětského bloku věnují celou svoji profesní kariéru. A s trochou nadsázky se dá říct, že jsou pohlceni postsovětským prostorem. Jak se ke své práci dostali? Jaká skrytá pravidla i bizarnosti podle nich definují postsovětský prostor? Poslechněte si první díl jejich nového autorského podcastu Na Východ!

Josef Pazderka v něm mimo jiné vzpomíná na svůj nejbizarnější zážitek, který podle něj otevřel jeho pohled na Rusko. Jako humanitární pracovník zažil v letech 1999 až 2001 zblízka krvavou čečenskou válku.

„Čečenci mají v ruštině přezdívku Čechy, tak jsme jim říkali: My jsme taky Češi. A na to vždy bizarní reakce: ‚Já tam byl. Tak se ptám kdy. V srpnu 68. Říkám: Aha, okupant. Takže lidi stěžující si na ruskou okupaci byli v srpnu 68 v Praze.“

„Ale úplně nejbizarnější na tom bylo, že oni tvrdili: Ne, ne, žádná okupace, my jsme tam u vás jenom zastavovali sexuální revoluci. Tak to už jsem šel úplně do vývrtky a znovu mi to připomnělo zmatenost postsovětského světa,“ popisuje.

Čtěte také

„Čečensko na přelomu tisíciletí bylo posledním momentem, kdy jsem viděl jasné kontury černé a bílé v postsovětském prostoru. Ta bizarnost, že někdo, kdo je teď tvým spojencem a sdílí podobnou zkušenost okupace, v minulosti úplně v pohodě okupoval tvoji zemi a vůbec to doteď není schopen reflektovat, vystihuje esenci toho světa.“

Ondřej Soukup odjel do tehdy ještě Sovětského svazu v polovině 80. let s rodiči jako dospívající. „Když mi bylo v roce 1986 12 let, tak jsme se nalodili na hlavním nádraží do vlaku Praha-Moskva. Měli jsme vykoupené dvě kupé, protože jsme s sebou vezli automatickou pračku, protože v Sovětském svazu lehký průmysl nebyl úplně rozvinutý. A za půldruhého dne jsem se coby žák šesté třídy ocitl na Běloruském nádraží v Moskvě.“

„Byl to náraz. Ve 12 tě šoupnou někam, kdes v životě nebyl, kde ten jazyk umíš velmi nedokonale. A do toho je to úplně jiná kultura, člověk si musí zvykat na něco jiného, na nedostatek nějakých věcí a tak dále.“

„Vraceli jsme se na Velikonoce 1989 a já si úplně pamatuju, jak sedím v letadle československých aerolinek. Ono vzlítá a já si říkám: Tak a teďka aspoň deset let nechci o Rusku ale ani slyšet. No, takže to dopadlo samozřejmě přesně naopak,“ glosuje.

Poslechněte si celý pořad v audiozáznamu a přihlaste se k odběru, aby vám neutekl žádný nový díl! Nová epizoda každých 14 dní.

Spustit audio

Související