Vladimir Putin navrhuje nový světový řád

Poprvé jsme nového Putina viděli nedávno v Turkmenistánu a novou image potvrdil minulý týden v Íránu. První novinkou bylo, že je ochoten absolvovat řádnou oficiální návštěvu a hned z cílové země neodjet jako dřív. Zmizel jeho osm metrů dlouhý stůl, který ho chránil před nákazou covidem, a šéf Kremlu si dokonce se všemi potřásl rukou. Neobnovil sice brežněvovskou tradici líbání zahraničních soudruhů, ale srdečně je objímal.

Čtěte také

Lída Rakušanová: Putin není car. Kopíruje Stalina

V Turkmenistánu ani neměl boty na vysokém podpatku, aby vypadal vyšší. Jeho nástrojem bylo plnicí pero, jímž podepsal několik „dohod“, které mají do turkmenské, íránské a dalších ekonomik u Kaspického moře přinést nespočet miliard, které ovšem Rusko nemá.

Putin přivezl i nové poselství: je prý třeba, aby se autoritářské státy spojily a vytvořily „nový multipolární světový řád“. Ruský prezident najednou usoudil, že všechny národy by měly mít možnost „organizovat se a jít za svým cílem, jak chtějí“.

Multipolární světový řád není řešením

Jeho myšlenka není ani nová, ani obhajitelná. Přišel s ní už americký diplomat George Kennan na počátku studené války. Po pádu sovětského impéria a obratu čínských komunistů ke kapitalismu se z ní ale stalo otřepané klišé. Celosvětový politický systém s více než dvěma protilehlými póly, které se navzájem přetahují o střed, je receptem na chaos, píše autor článku na serveru Gatestone Institute. Putin i Kennan podle něj měli raději zvážit systém polycentrický.

Aby dosáhl svého, je ruský prezident ochoten odhalit některé rozpory ve svém zvráceném pohledu na svět.

Vždycky jsme měli polycentrický světový systém složený z mnoha oficiálních i neoficiálních politických, hospodářských a vojenských uskupení a aliancí. Za studené války existovalo Hnutí nezúčastněných zemí, které v jednu chvíli zahrnovalo většinu členů OSN. Pak přišlo NATO, Varšavský pakt, Liga arabských států nebo Evropská či Africká unie. Součástí polycentrického systému byl i britský Commonwealth.

Čtěte také

Rusko je v Africe silným hráčem. Nedostatek ukrajinského obilí jeho pozici neoslabí, naznačuje afrikanistka Piknerová

Časem vznikla i další centra – Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, skupiny G7, G8 a G20, ASEAN, sdružení volného obchodu Mercosur, ECOWAS a na ruské straně Společenství nezávislých států, Eurasijský ekonomický svaz či Organizace islámské spolupráce.

Když členy všech těchto skupin sečteme, máme všech 193 členských států OSN v polycentrickém systému. Putin teď nabízí Íránu, Turecku a Egyptu, aby se připojily k širšímu euroasijskému hospodářskému bloku, v jehož čele bude stát Rusko. Aby dosáhl svého, je ruský prezident ochoten odhalit některé rozpory ve svém zvráceném pohledu na svět.

Nový úsměvavý Putin

Na Ukrajinu údajně vtrhl proto, aby zabránil Severoatlantické alianci v územní expanzi. Teď je ovšem ochoten přimhouřit oko, když členské Turecko zabere kus syrského území velký jako ukrajinský Doněck. Putin také tvrdí, že chce investovat 400 miliard dolarů do oživení skomírajícího íránského ropného průmyslu. Zároveň se ale snaží Teherán připravit o co největší část podílu na ropném trhu tím, že nabízí slevy na ruské zásoby suroviny, a to zejména Číně.

Putin tvrdí, že jeho nový světový řád by umožnil „každému národu zvolit si vlastní způsob života“, ale to očividně neplatí pro Gruzii a Ukrajinu, na které zaútočil. Netýká se to ani Moldavska, na které se chystá, nemluvě o Sýrii, kde Rusko dělá, co může, aby si Syřané vlastní způsob života zvolit nemohli.

Putin v honbě za pomyslnou slávou ohrozil úspěchy své vlasti dosažené v uplynulých třech desetiletích.

Nový usměvavý Putin tvrdí, že protizápadní blok dokáže určovat pravidla na globální scéně. Zapomněl ale na dvě věci, upozorňuje Amir Taheri ve svém článku pro Gatestone Institute.

Zaprvé neexistuje žádná záruka, že by se nový blok vedený Ruskem těšil podpoře obyvatel cílových zemí, jako je Indie, Pákistán, Írán, Turecko nebo Egypt. A zadruhé Rusko a jeho jediný spolehlivý spojenec Bělorusko postrádají hospodářskou, vojenskou, vědeckou, kulturní i společenskou sílu k tomu, aby si mohly světové vedení nárokovat.

Čtěte také

Nepodceňujme Putina. Chce obnovit impérium a myslí to smrtelně vážně, varuje psychiatr Vevera

To, co Putin stejně jako íránští mulláhové označuje za „arogantní alianci“, vytváří přes 55 procent světového HDP. Patří sem Spojené státy, Evropská unie, Japonsko, Británie, Kanada a další dvacítka zemí od Mexika až po Tchaj-wan, Jižní Koreu a Austrálii. Z 500 největších světových společností jich více než 180 sídlí v Evropské unii, zatímco v Rusku jen dvě, a jde navíc o státní energetické společnosti.

Po skončení studené války pomohl polycentrický systém Rusku, aby vybředlo z předstírané rovnostářské chudoby sovětské éry a vybudovalo si nové tržní hospodářství schopné nabídnout lidem vyšší životní úroveň. Putin v honbě za pomyslnou slávou ohrozil úspěchy své vlasti dosažené v uplynulých třech desetiletích. Teď, když ví, že ho žádná sláva nečeká, se snaží upnout k jiné fantazii – novému světovému řádu kremelského stylu, uzavírá Amir Taheri v článku pro server Gatestone Institute.

Výběr z komentářů, analýz a reportáží zahraničních médií připravila Gita Zbavitelová.