Viliam Šalgovič režíroval první hodiny okupace v srpnu 1968. Po sametové revoluci spáchal sebevraždu

Když se v květnu 1987 konala v Bratislavě prvomájová manifestace, oslava komunistického „svátku práce“, došlo tam k nevídané události: kdosi z řad manifestantů začal mezi komunistické funkcionáře na tribuně házet vajíčka!

Čtěte také

Slovenské národní povstání ve vzpomínkách i v přímém přenosu

Trefil do tváře i jednoho z nejvyšších představitelů režimu na Slovensku, předsedu Slovenské národní rady a člena předsednictva Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska Viliama Šalgoviče.

Ten se do československých dějin zapsal především jako jeden z nejaktivnějších spolupracovníků okupačních armád v srpnu 1968. Právě jemu věnuje pořad z cyklu Portréty historik Oldřich Tůma z Ústavu soudobých dějin Akademie věd.

Bojoval po boku nacistů

Viliam Šalgovič (1919-1990) se ještě před začátkem druhé světové války vyučil typografem, v roce 1940 ale vstoupil do slovenské armády a v červnu 1941 byl odeslán na východní frontu. Slovenská armáda tam bojovala po boku té nacistické a Šalgovič v pozdějších letech tuto kapitolu ze svých oficiálních životopisů vypouštěl.

Čtěte také

Věra Šťovíčková-Heroldová byla u všeho, co se dělo v éteru po 21. srpnu 1968. Pak přišla výpověď

Vždy se zmiňoval až o tom, jak v roce 1943 přeběhl k sovětským partyzánům, vstoupil do komunistické strany a s vojáky prošel frontovými boji do Prahy. Po válce se stal zpravodajským důstojníkem a jedním ze spolupracovníků nechvalně proslulého Bedřicha Reicina, popraveného v roce 1951 za údajnou činnost v rámci „protistátního spikleneckého centra Rudolfa Slánského“.

Šalgovičovou kariérou tato událost otřásla, byl podezírán i ze sympatií s „krvavým psem Titem“ a dva roky pracoval v Bratislavě na Hlavní správě státních statků. Od konce 50. let ale jeho opět hvězda stoupala, a to až do června 1968, kdy byl jmenován náměstkem ministra vnitra a fakticky mužem číslo jedna ve Státní bezpečnosti.

V srpnu 68 zakázal vysílání

Aktivně spolupracoval se sovětskou stranou (podle některých historiků mohl být i v úzkém kontaktu s KGB) a podílel se na přípravě a provedení srpnové okupace. Mimo jiné vydal příkaz k zastavení vysílání legálního rozhlasu a televize a měl nařídit i zatýkání některých vrcholných reformních politiků.

Čtěte také

Když ztichl socialistický hlas pravdy aneb Stanice Vltava plnila po srpnu 1968 éter propagandou

Krátce po okupaci byl ze všech funkcí odstaven, v polovině 70. let ale v souvislosti s postupným upevňováním moci komunisty opět vystoupal do nejvyšších pater slovenské politiky. Tam ho také zastihl listopad 1989.

Údajně mimořádně neoblíbený politik do poloviny prosince 1989 rezignoval na všechny funkce a v únoru 1990 spáchal sebevraždu. Historik Oldřich Tůma přibližuje podrobně Šalgovičovy aktivity v roce 1968 a mnohé další zajímavosti z jeho života.