Bohumil Peroutka, tichá oběť hlučné doby. Sebeupálením v říjnu 1969 neburcoval, ale nesouhlasil

28. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Bohumil Peroutka

Smrt Jana Palacha (v lednu 1969) se stala symbolem odporu proti postupnému návratu poměrů v Československu. Palachovo sebeupálení stálo na začátku řady podobných činů. V říjnu 1969 se upálil dnes už nám málo známý Bohumil Peroutka.

Historik Bohumil Peroutka (1926–1969) vyrůstal ve Vsetíně, s výjimkou studií na univerzitě v Brně zůstal Valašsku věrný až do posledních okamžiků života. Na počátku 50. let učil na základních a středních školách a v září 1955 nastoupil do Okresního archivu ve Vsetíně, kde se vypracoval na uznávaného regionální historika.

Projev Bohumila Peroutky v Hošťálkové při 50. výročí ČSR (27.10.1968)

Bibliografie jeho článků ukazuje na velkou šíři témat, kterým se věnoval. Taky o nich dokázal velmi zasvěceně, a přitom přístupným jazykem, psát. Žil sám – takže veškerý svůj čas věnoval bádání.

Od ledna 1962 do března 1967 vedl vsetínské Okresní muzeum. Z vedoucí funkce odešel na vlastní žádost, a to na pozici řadového muzejního zaměstnance. Práce měl dost, byl také vsetínským kronikářem a redigoval sborník Valašsko.

Článek k výročí

Politické, společenské a kulturní uvolnění roku 1968 jeho představám vyhovovalo, takže se taky začal se víc angažovat. Docházel na schůze Klubu angažovaných nestraníků, nakonec ale vstoupil do Československé strany socialistické.

Bohumil Peroutka

Srpnová okupace 1968 ho citelně zasáhla, daleko víc na něj ale doléhalo přitvrzení poměrů po dubnu 1969, kdy se do vedení KSČ dostal Gustáv Husák. Aby lidem připomněl „cosi“ z nadějí předcházejícího roku, napsal článek k blížícímu se výročí vzniku Československa.

V Novém Valašsku vyšel 22. října 1969 pod titulkem Jedenapadesátileté Československo. Peroutka v něm zmínil roli Tomáše Garrigua Masaryka při vzniku státu, politické procesy 50. let, rok 1968 i rozčarování z toho, co následovalo.

Napsal: „Lid, tento ústavou proklamovaný zdroj vší moci ve státě, jakoby se začínal ztrácet na pozadí budovatelských závodů a měnit ze subjektu vlády v její objekt. Socialismus, který měl znamenat osvobození člověka, se stával jakýmsi návratem k feudalismu.“

Článek Bohumila Peroutky z roku 1969

Jen odešel ze života

Reakce komunistických představitelů byla okamžitá: pokud se za článek neomluví, pohrozili Peroutkovi vyhazovem z práce. Vyhazov hrozil i kompletní redakci místních novin, kde článek vyšel.

Odhalení pamětní desky Bohumila Peroutky v atriu vsetínského zámku (27. října 1994)

Peroutky se vše natolik dotklo, že se 28. října 1969 na nádvoří vsetínského zámku, kde sídlilo muzeum, obalil térovým papírem, polil petrolejem a zapálil. O dva dny později zemřel ve vsetínské nemocnici.

Režim, ve snaze co nejméně na jeho čin přitahovat pozornost, veřejnosti bagatelizoval. Událost označil ze výsledek Peroutkovy duševní nemoci, krize středního věku a problémů v soukromí.

„Neburcoval. Vlastně jen odešel ze života,“ říká historik Petr Blažek, který se případem Bohumila Peroutky podrobně věnoval a je i hostem pořadu Portréty. 

Reprízu pořadu Davida Hertla najdete v audiozáznamu.

autor: David Hertl
Spustit audio

Související