Palach chtěl vyburcovat veřejnost, inspirovali ho vietnamští buddhisté, říká historik Blažek

Pamětní deska Jana Palacha na pražské Filozofické fakultě

Právě před 50 lety, 16. ledna 1969 přibližně ve 14:30, se v horní části Václavského náměstí polil benzínem a zapálil student historie Filozofické fakulty Karlovy univerzity Jan Palach. Svou obětí chtěl vyburcovat národ z pasivity, do které upadal pět měsíců po vpádu vojsk Varšavské smlouvy.

Lída Rakušanová: Zlo v nás

Manifestace po úmrtí Jana Palacha 20. ledna 1969

Bojovat proti zlu, na které člověk právě stačí - to bylo krédo Jana Palacha, když ze sebe 16. ledna 1969 udělal na Václavském náměstí živou pochodeň.

„Někteří lidé to už v té době vzdali, jiní začali obracet kabáty. Vylezli konzervativci, kteří byli během pražského jara vytlačeni ze svých pozic,“ popisuje tehdejší atmosféru ředitel Sociologického ústavu AV ČR Tomáš Kostelecký.

Palach podle něj velice dobře věděl a cítil, jakým směrem se vývoj ubírá. „Otázkou je, jestli měl šanci něco změnit. Reakci jeho čin vyvolal, ale dlouhodobě se to nesplnilo a normalizace byla mnohem tužší,“ dodává.

Sebeupálení buddhistického mnicha ve Vietnamu (1963)

Také podle historika Petra Blažka se situace v měsících následujících po srpnové okupaci zhoršovala doslova každým týdnem. Ve svém posledním dopise Palach uvedl dva požadavky, bez jejichž splnění do 21. ledna 1969 měly vzplanout další živé pochodně.

Palach požadoval zrušení cenzury a konec vydávání okupačního periodika Zprávy, které oficiálně vydávala sovětská vojska v Československu, podle Blažka za ním ale ve skutečnosti stála KGB, případně i konzervativní část StB.

Šlo o symbol toho, že země nemá vůbec žádnou suverenitu. Časopis vycházel v masovém nákladu bez vědomí československé vlády.
Petr Blažek

Podle Kosteleckého měl režim největší strach z existence větší organizované skupiny. Objevily se také dezinformace, komunistický poslanec Vilém Nový šířil verzi o tom, že Jan Palach byl zneužit – měl být přesvědčen o tom, že se polije chemickou látkou, která sice hoří, ale nepálí – tzv. studeným ohněm.

Jan Palach byl jako bratři Mašínové. Poslechněte si, jak na Palacha vzpomíná jeho kamarád z dětství

Stanislav Hamr, kamarád Jana Palacha z dětství

16. ledna 1969, tedy přesně před 50 lety, se na Václavském náměstí v Praze zapálil Jan Palach. Jeho kamarád z dětství Stanislav Hamr se po 50 letech rozhodl promluvit. Jan podle něho nebyl žádný uzavřený filozof. „Byl to normální kluk,“ shrnuje v rozhovoru s Lucií Výbornou.

„Postupně na to nabaloval jména lidí, kteří se stali symbolem pražského jara: spisovatel Pavel Kohout, šachový velmistr Luděk Pachman, představitel studentského hnutí Lubomír Holeček, Vladimír Škutina nebo Emil Zátopek. Ti byli Vilémem Novým obviněni, že přesvědčovali Palacha k ‚demonstrativní sebevraždě‘,“ vysvětluje Blažek.

Spoluautor portálu o Janu Palachovi dodává, že jeho příběh oslovuje lidi po celém světě:

„Ozývají se nám lidé z míst, ze kterých by to nikdo nečekal. Možná je to tím, že zvolená forma sebeupálení je od roku 1963 globální a nese řadu různých příběhů. Připomněl bych tibetské mnichy protestující proti čínské okupaci, existují živé pochodně v Africe, na Blízkém východě, v Bulharsku nebo Jižní Koreji,“ uzavírá.

Hosty speciálu byli:

Petr Blažek - historik Ústavu pro studium totalitních režimů
Tomáš Kostelecký - ředitel Sociologického ústavu AV ČR
Josef Pleskot - architekt
Barbora Tocháčková - učitelka, ZŠ Hanspaulka v Praze 6

Související