Palach chtěl vyburcovat veřejnost, inspirovali ho vietnamští buddhisté, říká historik Blažek
Právě před 51 lety, 16. ledna 1969 přibližně ve 14:30, se v horní části Václavského náměstí polil benzínem a zapálil student historie Filozofické fakulty Karlovy univerzity Jan Palach. Svou obětí chtěl vyburcovat národ z pasivity, do které upadal pět měsíců po vpádu vojsk Varšavské smlouvy.
„Někteří lidé to už v té době vzdali, jiní začali obracet kabáty. Vylezli konzervativci, kteří byli během pražského jara vytlačeni ze svých pozic,“ popisuje tehdejší atmosféru ředitel Sociologického ústavu AV ČR Tomáš Kostelecký.
Palach podle něj velice dobře věděl a cítil, jakým směrem se vývoj ubírá. „Otázkou je, jestli měl šanci něco změnit. Reakci jeho čin vyvolal, ale dlouhodobě se to nesplnilo a normalizace byla mnohem tužší,“ dodává.
Také podle historika Petra Blažka se situace v měsících následujících po srpnové okupaci zhoršovala doslova každým týdnem. Ve svém posledním dopise Palach uvedl dva požadavky, bez jejichž splnění do 21. ledna 1969 měly vzplanout další živé pochodně.
Palach požadoval zrušení cenzury a konec vydávání okupačního periodika Zprávy, které oficiálně vydávala sovětská vojska v Československu, podle Blažka za ním ale ve skutečnosti stála KGB, případně i konzervativní část StB.
Šlo o symbol toho, že země nemá vůbec žádnou suverenitu. Časopis vycházel v masovém nákladu bez vědomí československé vlády.
Petr Blažek
Podle Kosteleckého měl režim největší strach z existence větší organizované skupiny. Objevily se také dezinformace, komunistický poslanec Vilém Nový šířil verzi o tom, že Jan Palach byl zneužit – měl být přesvědčen o tom, že se polije chemickou látkou, která sice hoří, ale nepálí – tzv. studeným ohněm.
„Postupně na to nabaloval jména lidí, kteří se stali symbolem pražského jara: spisovatel Pavel Kohout, šachový velmistr Luděk Pachman, představitel studentského hnutí Lubomír Holeček, Vladimír Škutina nebo Emil Zátopek. Ti byli Vilémem Novým obviněni, že přesvědčovali Palacha k ‚demonstrativní sebevraždě‘,“ vysvětluje Blažek.
Spoluautor portálu o Janu Palachovi dodává, že jeho příběh oslovuje lidi po celém světě:
„Ozývají se nám lidé z míst, ze kterých by to nikdo nečekal. Možná je to tím, že zvolená forma sebeupálení je od roku 1963 globální a nese řadu různých příběhů. Připomněl bych tibetské mnichy protestující proti čínské okupaci, existují živé pochodně v Africe, na Blízkém východě, v Bulharsku nebo Jižní Koreji,“ uzavírá.
Hosty speciálu byli:
Petr Blažek - historik Ústavu pro studium totalitních režimů
Tomáš Kostelecký - ředitel Sociologického ústavu AV ČR
Josef Pleskot - architekt
Barbora Tocháčková - učitelka, ZŠ Hanspaulka v Praze 6
Související
-
Politolog Lubomír Kopeček: Na Palachův čin nebyl v lednu 1969 nikdo připraven
Svým činem protestoval proti okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy a potlačování lidských svobod. Jméno Jana Palacha dnes nesou náměstí i ulice.
-
Našli ho. Skauti už vědí, kdo je chlapec ze slavné fotografie, na které se loučí s Palachem
„Fotografie je mezi skauty poměrně známá a obecně jde o slavnou fotografii. Chtěli jsme zjistit, kdo to byl. Proč na tom místě byl, proč zdravil skautským pozdravem,“ řekla mluvčí skautů Trojak.
-
‚Zde žil a odtud za svobodu českého národa na smrt odešel.‘ Po stopách Jana Palacha ve Všetatech
Server iROZHLAS.cz se při příležitosti výročí Palachova upálení vydal po jeho stopách v domovských Všetatech. Podívejte se, kam chodil do školy, kde pracovala jeho matka, a samozřejmě i na rodný dům.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.