Viděl bolševický puč, přesto komunistům předal lidovou stranu. Alois Petr vedl po únoru 1948 čistky
Hladké převzetí moci komunisty v únoru 1948 bylo umožněno i tím, že s nimi spolupracovali příslušníci jiných politických stran. Mezi lidovci to byl například Alois Petr (1889–1951). Podřídil svoji stranu komunistům a pomáhal jim, jak jen mohl. Proč? Na to se v Portrétech pokusí odpovědět historik Michal Pehr.
Rodák z Tužína nedaleko Jičína přišel na svět do mimořádně chudých poměrů. Otec byl dělník, matka námezdní pracovnice v zemědělství, v obou případech jen sezonní pracovníci.
Čtěte také
Právě tady je možné hledat kořeny Petrovy zvýšené vnímavosti k sociální problematice.
Jediným jeho vzděláním byla obecná škola, od roku 1907 pracoval jako dělník v textilce a rychle se zapojil do činnosti odborů. Od ledna 1911 byl tajemníkem Všeodborového křesťanského dělnictva v Hradci Králové. Za první světové války padl v roce 1915 coby rakouský voják do ruského zajetí a stal se svědkem bolševického puče v říjnu 1917.
Od roku 1925 byl poslancem za Československou stranu lidovou a mandáty obhájil i ve volbách v letech 1929 a 1935. Poslanecké lavice opustil až na jaře 1939 po okupaci Československa.
Ministrem dopravy za odměnu
V letech druhé světové války se vrátil k činnosti v odborech, pracoval v Národní odborové ústředně zaměstnanecké.
Styky s odbojáři mu v posledním válečném roce vynesly věznění (odsouzen byl původně na sedm let), coby trestanec pracoval nedaleko bavorského městečka Creußen a v dubnu 1945 byl osvobozen americkou armádou. Právě v koncentračním táboře se seznámil a sblížil s mnoha komunisty.
Čtěte také
Po válce se vrátil do poslaneckých lavic za lidovce, stal se představitelem výrazně levicového proudu v této straně, který měl ale minimální podporu. Jeho politické orientace si všimli komunisté, kteří Petra k sobě postupně „připoutávali“.
V době vládní krize v únoru 1948 Alois Petr s Josefem Plojharem ovládli lidovou stranu, a to přesto, že z ní byli ještě 25. února formálně vyloučeni starým vedením strany.
To už ale nemělo nástroje na to, aby usnesení prosadilo. Petr zahájil v lidové straně rozsáhlé čistky, a i když se podle některých historiků pokoušel udržet jistou nezávislost a relativní samostatnost ve vztahu ke KSČ, nakonec stranu komunistům zcela podřídil. Byl za to odměněn funkcí ministra dopravy v první poúnorové vládě. Zemřel po těžké nemoci v prosinci 1951.
Související
-
Protektorátní ministr Ježek. Vzepřel se Heydrichovi, nařčení z kolaborace se ale stejně nevyhnul
I v těžkých válečných letech měly naše země svá ministerstva a ministry. Byla to nevděčná práce. Obstát se ctí bylo téměř nemožné, pokud výsledkem neměla být smrt.
-
Jiří Zedtwitz, nenápadný diplomat v zákulisí velkých dějin
Říkalo se o něm, že hodně poslouchá a málo mluví. Zájmy meziválečného a později okupovaného Československa hájil, i když byl původem německý šlechtic: Jiří Zedtwitz.
-
Jiří Havelka, spolehlivá „pravá ruka“ prezidenta Háchy
Prezident Emil Hácha – a přednosta jeho kanceláře Jiří Havelka. Jeden jako veřejná tvář české politiky ve složité době, druhý jako prezidentův nejbližší spolupracovník.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.