Ministr Klumpar bránil odesílání mladých na nucené práce, v roce 1968 emigroval do Kanady

Byl jedním z těch, kteří mohli doložit, jak složité bylo úřadovat pod tlakem nacistických okupantů, jak náročné bylo bránit se domácím fašistům – a jak obtížné bylo za těchto okolností uhájit české národní zájmy.

Čtěte také

Chlebíčková aféra byla opravdu akcí odboje s podílem předsedy protektorátní vlády, myslí si historik Groman

Vladislav Klumpar (1893-1979) vystudoval práva a ve 33 letech se vypracoval na pozici jednoho ze tří ředitelů Ústřední sociální péče. Od prosince 1938 byl ministrem ve vládě Rudolfa Berana, a přestože po vzniku protektorátu chtěl odstoupit, prezident Emil Hácha ho požádal, aby ve funkci setrval i pod novým premiérem Aloisem Eliášem.

Klumpar se tak stal svědkem všech zásahů nacistických okupantů do chodu české správy. Když byl po válce vyslýchán, popsal postavení české protektorátní vlády ve vztahu k okupačním úřadům výstižně: „Němci trvali na tom, a vydali o tom i písemně výnos, že jakýkoliv projev jejich vůle, ať je v něm použito formy ‚prosím‘ nebo ‚očekávám‘, je nutno považovat za příkaz.“

Nepřijatá demise

Klumparovy dny v ministerské funkci se nachýlily ke konci příchodem Reinharda Heydricha do Prahy a zatčením premiéra Aloise Eliáše. To se odehrálo 27. října 1941; už o pár dní později (1. října) byl Eliáš za protinacistický odboj odsouzen k trestu smrti.

Čtěte také

Eliáš: Jsme obětovanými lidmi... Jen ať si nemyslí, že jsme kolaboranti, nebo dokonce zrádci

Klumpar byl svědkem toho, když se o rozsudku dozvěděla Eliášova manželka; rozrušenou ženu odvezl Klumpar domů a společně s manželkou se ji snažili uklidnit, což se jim podařilo až během noci. Ještě po válce považovali mnozí Klumparovi přátelé a kolegové tento čin – před očima nacistické tajné policie – za projev mimořádné odvahy.

Klumpar podal 28. září 1941 demisi a přestože ji prezident Hácha nepřijal, považoval se za odstupujícího ministra. Přestal být zván na některé schůze a definitivně opustil vládu v lednu 1942.

Nařčení z kolaborace

Po válce se nevyhnul nařečení z kolaborace (v květnu 1945 byl dokonce týden vězněn), prokázal ale spolupráci s odbojem a mimo jiné i to, že po dobu svého ministerského působení bránil odesílání mladých českých lidí na nucené práce do Německa.

Čtěte také

Kdo byl novinář Karel Lažnovský? Proč ho otrávili? Poslechněte si jeho hlas

Nebyl proto trestán a žil ve velmi chudých podmínkách v ústraní, po roce 1948 zostřeném komunistickou perzekucí. V roce 1968 se proto vystěhoval do Kanady, kde žila jeho dcera.

Pozoruhodnou osobnost Vladislava Klumpara připomíná v pořadu Portréty historik Michal Pehr, který cituje málo známý dokument: rukopis Klumparových pamětí, uložený v Národním muzeu.