Chlebíčková aféra byla opravdu akcí odboje s podílem předsedy protektorátní vlády, myslí si historik Groman

25. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Předseda protektorátní vlády Alois Eliáš

Jedním z pilířů demokracie mají být média, zřejmě i proto se totalitní režimy snaží svobodnou žurnalistiku likvidovat. Protektorát Čechy a Morava s okupační nacistickou správou znamenal zásadní zlom nejen v životě celé společnosti, ale i v oblasti žurnalistiky.

Jak uvádí Jiří Doležal v knize Česká kultura za protektorátu: „Po 15. březnu 1939 byl nejdřív omezen dovoz a distribuce zahraničního tisku, které se řídily seznamy označujícími nepovolená periodika. Do 8. ledna 1942 pak bylo natrvalo zastaveno 605 periodik, některé deníky sloučeny, jiné změněny na týdeníky, také docházelo k likvidaci krajových mutací.“

Účinkuje: historik Martin Groman
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš

Jak tehdy ale vypadala novinářská profese? Host pořadu Jak to bylo doopravdy a historik Martin Groman odpovídá:

„Bylo to podobné jako s politikou. Bezprostředně po okupaci vznikla jedna organizace novinářů, a kdo chtěl být žurnalistou, musel být jejím členem. 4. dubna 1939 skládali všichni slib věrnosti prezidentovi Emilu Háchovi: Budou pracovat k blahu vlasti a zároveň pěstovat úctu k německému národu.“

V té době tak řada nezávislých a demokratických novinářů skončila – někteří dokonce v koncentračních táborech, stejně jako třeba Ferdinand Peroutka. Jiní se snažil „nějak přežít“ a pak tady byla skupina těch, kteří do „kolaboračního vlaku“ naskočili bez okolků.

Kolaborace sedmi novinářů

Historik Robert Kvaček k tomu říká: „Mezi hlavní představitelé novinářské kolaborace patřili Vladimír Krychtálek, Karel Lažnovský, Jaroslav Křemen, Vladimír Ryba, Václav Crha, Emanuel Vojtauer a Karel Werner.“

Celá ta chlebíčková aféra byla úspěšná odbojová akce, na které se podílel předseda protektorátní vlády, tedy 4. muž protektorátu.
Martin Groman

Pokud se začtete do tehdejších textů takzvané sedmičky vedoucích novinářů, kterou vytvořili v březnu 1941, rychle zjistíte, že je to čtení jen pro silné povahy. Ukázkovým příkladem byl Karel Lažnovský, který třeba napsal: „Budoucnost našeho národa lze zajistit jen tehdy, budeme-li platným členem Říše.“

Čtěte také

V čele protektorátní vlády stál generál Alois Eliáš (1890 – 1942), prvorepublikový důstojník, legionář a osobnost, která musela „bruslit na tenkém ledu“. Od začátku patřil zároveň k těm, kteří spolupracovali s protinacistickými odbojovými skupinami, jako například Obrana národa. 

„Byl to z jeho pozice obrovský risk, byl takovým ,echt‘ československým vojákem a postupně se dopracoval do pozice, kdy hájil poslední zbytky všeho, co uchránit šlo. Bylo to pro něj sebeobětování. Velmi se obával, aby ho český národ nezatratil,“ vysvětluje Martin Groman.

A pak snědli Eliášovy chlebíčky

A právě k premiéru Eliášovi se vydali kolaborantští „aktivističtí“ novináři, protože měli pocit, že je vláda – respektive generál Eliáš – je v jejich úsilí málo podporuje. Návštěva proběhla 18. září 1941 a pak se daly události do pohybu. „Z pohledu Eliáše se návštěva vydařila. Novináři snědli chlebíčky, které jim přichystal,“ říká Groman. Čtyři z nich onemocněli, jediný Lažňovský zemřel.

Čtěte také

Chlebíčková aféra, jak se jí dodnes říká, se potkala s nástupem nového říšského protektora Reinharda Heydricha, který hned po svém nástupu nechal řadu odbojářů pozatýkat, došlo i na generála Eliáše. Byl souzen a pak nacisty popraven. S novináři a chlebíčky to nesouviselo, přesto se to v rámci jeho propagandistické kampaně hodilo – odsouzení generála Eliáše a neustálé pompézní připomínání „oběti“ kolaboranta Lažnovského.

Gestapo novinářovu smrt také vyšetřovalo, ovšem výsledkem bylo konstatování, že zemřel na srdeční slabost po prodělaném tyfu.

Mohlo by se zdát, že příběh chlebíčkové aféry tímto skončil, ale 60. léta přinesla zásadní obrat. „Zásadní bylo svědectví urologa Miloše Kliky, který se s generálem Eliášem dlouho znal a také ho léčil.“

Oba totiž nejdřív uvažovali o odstranění K. H. Franka. Urolog ale prohlásil, že generál Alois Eliáš, protektorátní předseda vlády, dal novinářům chlebíčky, které byly infikované tyfem.

Čtěte také

Zprostředkovatelem účinného jedu ale měl být František Patočka, ředitel bakteriologického ústavu při Karlově univerzitě, a jeho kolegové Ivan Málek a Vladimír Wagner.

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli byl generál Eliáš travičem, historik Martin Groman odpovídá: „Souhlasím s historikem J. B. Uhlířem: Celá ta chlebíčková aféra byla úspěšná odbojová akce, na které se podílel předseda protektorátní vlády, tedy 4. muž protektorátu. Byl to odbojový čin.“

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.

Spustit audio

Související