Večer se Horáková dozvěděla, že k popravě dojde hned druhý den ráno

Když soudce Karel Trudák vynesl večer 8. června 1950 v tomto vykonstruovaném procesu rozsudek trestu smrti nad čtyřmi ze třinácti obžalovaných, bylo jasné, že jeho vykonání nějakou dobu potrvá.

Tři z těch, kteří dostali trest smrti – Oldřich Pecl, Záviš Kalandra a Jan Buchal – napsali o pět dnů později žádost o milost, v níž se odvolávali na lidskost a prosili jménem dětí i rodičů.

Čtěte také

Jiné důkazy než přiznání naučená nazpaměť nebyly. Proto Miladu Horákovou a další mučili

Ke komunistickému prezidentovi Klementu Gottwaldovi se dostala i žádost pro Miladu Horáková, ona sama ji ale podle historika Petra Blažka z Ústavu pro studium totalitních režimů nepodala: 

„Žádala rodina, nežádala ona sama. I to svědčí o nějaké nechuti vnímat to jako řádný politický proces. Uvědomte si, že to byla právnička.“

Ani zahraniční žádosti o milost, které přišly i od Alberta Einsteina a dalších nositelů Nobelovy ceny, nic nezmohly. Ministr spravedlnosti předložil 26. června prezidentovi  zamítavé stanovisko ohledně milostí a Gottwald vzápětí návrh schválil.

V sedm večer se to dozvěděli odsouzení s tím, že poprava bude hned druhý den ráno. Všichni dostali možnost setkat se naposledy se svými blízkými. Za Miladou Horákovou přichází dcera Jana a sestra s manželem. 

K večeři si Horáková požádala o šunku, k ránu pak o černou kávu a sklenku červeného vína. Kolem třetí ráno napsala svůj poslední dopis v životě.

Jak se chovala podle svědků Milada Horáková v cele? Jaký vliv na ni měla psychofarmaka, o která žádala? Poslechněte si celý díl seriálu Evy Kézrové na záznamu.