V Rusku nejde mluvit o úplné kontrole médií, ale o paralýze demokracie, soudí novinář Pomerantsev

Peter Pomerantsev
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Peter Pomerantsev

Peter Pomerantsev působí v Británii na London School of Economics, v Institutu pro globální otázky. Je mezinárodně známým expertem na vývoj médií a propagandy a televizním producentem. Na téma informační války přednášel mimo jiné v parlamentních výborech ve Velké Británii a Spojených státech. Největší ohlas ve světě vzbudila jeho kniha o ruské propagandě s názvem Nic není pravda a všechno je možné. 

Pomerantsev Plusu poskytl rozhovor během konference Forum 2000, krátce poté, co byl opoziční aktivista Alexej Navalnyj ruskými úřady označen za zahraničního agenta. Ptala se Martina Mašková.

Jak o takovém rozhodnutí a o Navalném informují ruská média? A jaká proporce objektivity v těchto informacích je?
Ruská média fungují na úplně jiném modelu, než jaký existoval za sovětských časů. Navalnyj sice nesmí na hlavní kanály, ale na internetu nebo v různých rádiích se o něm a jeho hnutí poměrně hodně diskutuje. V Rusku tedy nelze mluvit o propagandě založené na úplné kontrole médií. Spíš na jakési paralýze demokracie. Opozice dostává povolení ve městech tu a tam něco podniknout. Ne všechno, něco ano. Pak ale vůči ní vznikne protitlak, vznikne nenávistná atmosféra. Takže ano, cenzura do určité míry existuje, jak jsem řekl, Navalnyj nesmí do hlavních televizí. Nejde zdaleka o klasickou cenzuru jako dřív.

Veřejnost se například o této události může vyjádřit v ruských médiích? Ve veřejných debatách? A jindy třeba kvůli zásahu úřadů objektivní zpráva zůstane jen v určité „bublině“ liberálnějších médií?
Ano, šíří se v liberální bublině, a to je ještě docela dobré, že zůstalo pár webů nebo rádio, kde je možné se vyjádřit. Na rozdíl od komunistických časů se tu vytváří určitá subkultura, lidé mají šanci od ní získávat informace. Režim ale volí pro něj vhodnější cestu polarizace. Nechá liberální bublinu existovat, ale dělá jí špatnou reklamu těm tzv. zahraničním agentům, využívá při tom i konspirační teorie, které demokratické aktivisty znevažují.

Peter Pomeratsev v panelu na Foru 2000

Takže pokud Kreml řekne, že někdo je zahraniční agent, může vytvořit dojem, že je někdo například bohatý. Když někoho Kreml označuje za nebezpečí, lidé mu pak můžou méně důvěřovat. Tohle neuměli tak dobře ani komunisté (úsměv). Režim vytvoří zdání nebezpečí, rozšíří třeba informace typu: dejte si pozor na ty neziskovky, vždyť jsou všude, pozor, mají tu agenty, začne tu barevná revoluce, je tam něco utajeného, podívejte se na ně, ukazuje na demokraty prstem. A je to účinná metoda…

Takže jakou má šanci na objektivní informace třeba nějaká starší dáma, která bydlí daleko od Moskvy?
Jakékoliv, to záleží na tom, jaké vyhledává. On-line prostředí zčásti podléhá cenzuře. Existují zákony, podle nichž se nesmí šířit extremistický obsah, což se často využívá hlavně ve vztahu k Ukrajině. Čili částečná cenzura existuje, ale oproti sovětským časům je to jiné, zvláště pokud jde o rádia nebo online prostor. Pokud chcete, dostanete se do liberální bubliny, ale propaganda se dokáže šířit i bez posílení cenzury nebo totální kontroly. Ale na internetu najdete dost informací…

Jaký typ informací se nedostává ven z informační bubliny?
Televizní stanice, které jsou v Rusku hodně sledované a hodně kontrolované, zkreslují zvláště informace o Ukrajině. Na určité úrovni i v debatních pořadech se vytváří zdání, že se chovají jako liberální... Vystupují v nich lidé, kteří třeba říkají, že Navalnyj je sympatický, nebo že Němcov měl charisma či cokoliv dalšího. Tím ovšem nechci říct, že se tam sděluje pravda, význam věcí se stále posouvá…

Znamená to, že lidé, kteří se umí pohybovat v digitálním prostředí, mají třeba chytré telefony, jsou ve výhodě vůči té zmiňované seniorce z venkova?
Když se jen dívá na televizi, pak asi máte pravdu.  A k tomu existuje částečná cenzura, výběr zpráv podle údajně protiextremistického klíče. Nejlepší způsob, jak odpovědět demokratickému táboru, je dělat to na internetu – mluvím o práci trollů, omezování webových stránek, uveřejňování tolika informací, že jim lidé přestanou důvěřovat. Lepší způsob než cenzura je podlamování důvěry. 

Takže jak se informace v ruském informační prostoru třídí?
Zaměstnanci televizí jsou pod kontrolou na různých úrovních, někteří jsou na černé listině, na obrazovku nesmí, i když liberálové nemají úplně vstup zakázán. Online prostředí je trochu jiné, dají se na ně psát třeba blogy, komentáře. Kontrola se tam uplatňuje několika jinými způsoby, třeba trollími továrnami, falešnými profily a zavíráním online médií kvůli údajnému extremistického obsahu nebo jeho sdílení. Další věc je vládní kontrola datových toků a kontrola společností, které provozují sociálních média, které se musí hlásit úřadům, ne všechna dostanou povolení, tak jako v Číně. Cenzurují se zčásti třeba některé fotografie nebo to, co lze uchovávat v prostředí sociálních médií.

Spustit audio

Související