Úspěšný korporátní psychopat je ten, který se nenechá zavřít, říká psycholog Tůma

„Tito lidé jsou schopni se rychle učit, jsou velmi orientovaní na výkon, potřebují za sebou vidět výsledky a mají i škálu, kterou bychom mohli nazvat neurotickou – ale nebavíme se o nemocné populaci, ale o zdravé. To jsou osobnostní rysy, které jsou v nich víc akcentované než u většiny lidí,“ popisuje.

Čtěte také

Šikana na pracovišti může být zabalena i do lichotek, varuje odbornice

„Jiné osobnostní rysy najdete u umělců, jiné u lidí, kteří se chtějí stát piloty, a jiné u manažerů. Tam je to nejčastěji potřeba být viděn, být slyšen, vést, být vzorem a někdy jsou tam i narcistické rysy. Ale když to jako psycholog často vysvětluji, mít narcistické rysy neznamená mít narcistickou poruchu. To už je hodně špatné, když to vypadá na tuto poruchu nebo psychiatrickou diagnózu.“

Narcista a politik i novinář

„Narcistický rys má každý člověk, který potřebuje oslovovat druhé a přesvědčovat je. Ať jsou to politici, učitelé, novináři, herci, ale jsme to i my psychologové,“ dodává Tůma.

Kdy mu naopak zasvítí takzvaně červená, tedy kdy by ten který manažer šéfovat neměl, je třeba okamžik, kdy je pro něj důležitější strategie než vztah k druhému člověku. „To bývá velice častý rys, který může být nebezpečný a může se blížit až k nějaké systémové nebo korporátní psychopatii.“

Čtěte také

Inteligentní psychopati končí jako úspěšní politici, ti méně inteligentní ve vězení, tvrdí psycholog

„Korporátní psychopatie nebo psychopatie tedy stále není oficiální diagnóza, nicméně se to používá na popis prvků poruch osobnosti. Takže červená mi svítí i u přílišného narcisismu, pak u toho, když mi někdo naznačí, že mě zmákne. Pak když není schopen odpovídat na zcela běžné otázky z hlubin jeho života, to znamená otázky na vlastní život, vlastní svět, vlastní vnímání sebe jako člověka, kdo jsem, kým jsem, za čím jdu. Kde jsou mé vlastní stopky, co si už nepotřebuji dokazovat a kdo jsou moji nejbližší lidé,“ vypočítává.

„Ve chvíli, kdy jdete s člověkem víc do hloubky a do jeho hodnot, tam se často ukazují hranice. Zároveň i možné nebezpečné osobnostní rysy, nebo spíš nevhodné pro to, aby mohl pracovat s lidmi. A to už jsme v oblasti emoční inteligence.“

„Když má někdo dobrou emoční inteligenci, neznamená to, že nebude skvělý manipulátor, spíš naopak. Emoční inteligence v globále také neznamená, že je ten člověk empatický, citlivý a senzitivní.“

Čtěte také

Psychopat v politice? Predátor, který perfektně přečte chování kořisti a zaútočí na nejslabší kus, popisuje psycholog Ptáček

Máme ale i korporátním psychopaty, kteří jsou úspěšní. „A neúspěšní jsou ti, co se nechají zavřít,“ dodává s úsměvem.

„A pak je tu ten věčný spor, jestli na vysokých pozicích má být někdo chladnokrevný, kdo nemá problém s tím se s někým rozloučit. Anebo jestli tam má být někdo, kdo to prožívá. A já musím říct, že jsem zažil mnoho generálních ředitelů nebo i lidí ze středního managementu, pro které není jednoduché končit nějaký pracovní kontrakt, snižovat stavy, loučit se s někým. Jsou to pro ně etická dilemata. A musím říct, že lidé emočně na výši to dokážou také přiznat,“ uzavírá.

Celé Hovory Tatiany Čabákové najdete v audiozáznamu.