Skloubit rodičovství a partnerství lze, musíme se to ale učit. Pomáhá sdílet s partnerem emoce, radí terapeut Vojtko

„Rodičovství nám často dává falešný argument, že teď vztah nemusíme řešit, protože přece máme to dítě,“ uvádí psycholog.

Čtěte také

Zdravý vztah nestojí na toleranci nebo kompromisech, ale na respektu, tvrdí párový terapeut Vojtko

Tedy to, že je někdo ve vztahu frustrovaný, nemá uspokojené nějaké potřeba nebo ho i něco štve, jako by nemělo místo pro každodenní starosti spojené s rodičovstvím.

„Tyto rodičovské starosti jsou nepochybně vážné, ale věci vztahové do toho také patří, a stává se velmi často, že partneři se občas pokusí jakoby na nás zaťukat, někdy úspěšně, někdy neúspěšně,“ dodává Vojtko.

Velkým evergreenem, se kterým partneři přicházejí do poraden je, poněkud paradoxně, problém samoty. „Tedy že my máme sice rodinu, ale já se cítím sama či sám.“

Pocit křivdy

Velmi často se také objevuje pocit křivdy nebo toho, že byl nějak podveden. „Erik Erikson definoval jednotlivé fáze dítěte a přišel také s poznatkem, že narození dítěte způsobí, že se v naší dospělé osobnostní struktuře může objevit tzv. regrese, tedy že vstupujeme do infantilní fáze.“

Čtěte také

Ve vztazích prožíváme evoluci. Díky vědě víme, že můžeme milovat víc lidí, říká párový terapeut Vojtko

„Pocit, že nás ten druhý partner zradil, je způsobený tím, že najednou je tu někdo třetí. Už to není jen o mně a pozornost se upírá na dítě. A regrese zde znamená, že začnu fungovat v dětské rovině, začnu se chovat jako vzteklé nebo impulsivní dítě a přitom jsem partner a mám se starat o dítě i toho druhého partnera.“

Často se pak stává, že prožíváme pocity, o kterých nevíme, odkud jsou, a nevíme, proč se na partnera či partnerku zlobíme. „Proč mám pocit zrady, proč v hádce začnu křičet, že ten druhý na mě nemyslí? Tyto myšlenky často máme a jsou způsobeny výše zmíněnými nevědomými procesy.“

Komunikace na prvním místě

To, že za svým partnerem přijdeme a budeme toto téma otvírat bez zostuzování, že tyto pocity máme, může velmi pomoci.

„A k tomu potřebuji toho partnera, protože zůstat na to sám může vyvolávat tzv. vyhýbavé chování, kdy si například pocity nelibosti či zrady budu kompenzovat větší aktivitou v práci, kde třeba uznání a pochvala přijde a je mi tam tak líp než doma.“

Čtěte také

Debaty o penězích ve vztahu jsou těžké. Neumíme je, ale každého z nás se dotýkají, vysvětluje terapeut Vojtko

Terapeut je přesvědčen, že se lze naučit skloubit rodičovství a partnerství, aby se vzájemně doplňovaly. „Ale není to jednoduché, potřebuji spoustu péče a prostoru, zvláště péče o sebe, tedy že si umím udělat nějakou sebereflexi, co péče o dítě ve mně vyvolává, co mi chybí, kde můžu uspokojit své potřeby.“

Důležitá je také práce s emocemi, tedy hledat, kde emoce vznikly a jestli dokážeme vědomě přijít na jejich spouštěč.

„S tím bych pak měl přijít za partnerem, i kdybych mu měl jen říct, že se necítím dobře, ale nevím proč. A to, že ten druhý i bez vysvětlení mé emoce ustojí, tak to je ta blízkost, to je to bezpečí a možnost – jak se říká – vylít si kyblík,“ zdůrazňuje nezbytnost komunikace a sdílení mezi partnery/rodiči Jan Vojtko.

Jak pečovat o partnerský vztah po narození dítěte a dál při jeho výchově? Poslechněte si celé Leonardo Plus. (repríza)