Únor 1989… přestavbu si rozvracet nedáme!

Pokud hledáme v rozhlasovém archivu materiály natočené a vysílané v průběhu února 1989, musíme se v podstatě spolehnout na dobové zpravodajství, tedy ucelené záznamy hlavní večerní zpravodajské relace.

Rozhlasové noviny, až do revoluce rigidně otvírané znělkou budovatelské písně „Kupředu levá“ , byly cenzurně bezezbytku vyčištěné, ale přesto se leccos už nedalo úplně zatlouct. Československo nežilo ve vzduchoprázdnu a dění v okolních „bratrských“ socialistických státech se čím dál víc dotýkalo i domácích poměrů.

Tak například na přelomu ledna a února 1989 přijel do Prahy šéf polských komunistů Wojciech Jaruzelski, aby informoval generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše o tom, co se děje v Polsku. A dělo se! Za pár dní po Jaruzelského návštěvě, 6. února 1989, začala v Polsku jednání u kulatého stolu. Bylo to poprvé, kdy se nějaká vládnoucí strana ve východním bloku odhodlala pod tlakem opozice sednout si s ní za jednací stůl.

Jakeše musel oblívat studený pot. Nic podstatného z jednání s Jaruzelským se ovšem nemohlo dostat ven – na tiskové konferenci působí Jakeš bezradně až otráveně, jeho odpovědi jsou plné jalových frází. Zpravodajství z průběhu kulatého stolu bylo v RN poměrně věcné, i když byla patrná snaha neříci nic radikálního a konfliktního a samozřejmě stát na pozicích PSDS (Polské sjednocené dělnické strany, tedy polských komunistů). Není náhodou, že zpravodajství z Polska se většinou omezilo na tlumočení názorů mluvčího polské vlády Jerzyho Urbana.

Reakce československých komunistů na situaci doma byla ovšem přesně opačná než u těch polských – po velkém varování Palachova týdne se režim rozhodl naopak utáhnout šrouby. Došlo k rychlé novelizaci tzv. pendrekového zákona, přijatého federálním shromážděním ještě v roce 1969 kvůli demonstracím k prvnímu výročí sovětské okupace (a podepsaného tehdy i Dubčekem jako předsedou parlamentu!) a touto novelizací byly citelně zvýšeny tresty za tzv. pobuřování a další přečiny proti tzv. socialistické zákonnosti.

V návaznosti na to byl koncem února odsouzen i Václav Havel (9 měsíců vězení) a další disidenti, zatčení při lednových demonstracích i za pouhé položení kytice na místo Palachova upálení.

Polský kulatý stůl|foto: bi.gazeta.pl

Jak se navíc blížilo výročí „únorového vítězství pracujícího lidu“, stával se režim letos nervóznější než kdy předtím. Shromáždění milicionáři na Staroměstském náměstí si tentokrát vyslechli také mírně podrážděného Miroslava Štěpána, který se na jedné straně snažil se setkávat s vědci nebo umělci na různých pofiderních schůzích a uklidňovat atmosféru, kde se dalo, ale na druhé straně právě při projevu k výročí únorového převratu se vymezil vůči opozici nekompromisně a tvrdě.

Přestavbu si rozvracet nedáme… takhle nějak by se dalo modifikovat heslo, se kterým on i další šéfové KSČ očekávali příští události.

Jako perličku můžeme uvést tiskovou konferenci generálporučíka Miroslava Vacka, který oznámil miniaturní stažení sovětských jednotek (zřejmě v řádu promile) z území Československa. Akt, který už za rok touhle dobou naštěstí bude zcela nedostatečný, a tudíž se na něj právem zapomnělo.

V rozhlasových novinách února 89 lze slyšet i ozvěny dalších důležitých událostí doby – první nepokoje a stávky v kosovských dolech předznamenávající tragédii Jugoslávie nebo nechutnou aféru, ve které Ajatolláh Chomejní fatvou odsoudil k smrti spisovatele Salmana Rushdieho za napsání Satanských veršů.

Vedle toho ovšem paralelně běžel domácí všední den – věčné problémy s turistickým ruchem, respektive s neschopností turistům – zvláště těm ze Západu – nabídnout smysluplnou otvírací dobu a sortiment v našich obchodech, dále časté problémy s ovzduším a s tím související výlety pro dospělé a mládež za čistým vzduchem atp.

Není třeba být příliš materialistickými, ale neškodí si připomenout dobu, ve které i Rozhlasové noviny přiznávaly, že narazit více než sto kilometrů od našich západních hranic na otevřenou pumpu nebo motorest byl nepřekonatelný problém.