„Umírám jako voják v poli…“ Generála Heliodora Píku zatkli v nemocnici, popraven byl před 70 lety

Voják tělem i duší, demokrat a vlastenec, to vše byl Heliodor Píka. Za sebou měl řadu vojenských i diplomatických misí, byl absolventem prestižních vojenských škol v období první republiky. Za války působil v odbojové skupině, poté v exilu.

Logo|foto:Český rozhlas

„V Sovětském svazu, kam se přesunul, zastupoval exilovou londýnskou vládu a podílel se na budování československé vojenské mise,“ konstatuje host pořadu, historik Jan Kalous.

Návrat do osvobozeného Československa znamenal pro generála Píku pokračování jeho vojensko-diplomatické dráhy. Stal se zástupcem náčelníka hlavního štábu. „Byly oceněny jeho zásluhy o obnovu Československa a stal se jedním z nejvyšších velitelů armády,“ uvádí Kalous.

Z nemocnice do vězení

Ovšem svět tzv. třetí republiky byl už zcela jiný a poměry se nebezpečně vychylovaly směrem od demokratických principů, takže podle Kalouse bylo dokonce možné, „aby šéf vojenské kontrarozvědky Bedřich Reicin uložil svým podřízeným, aby zástupci generálního štábu Píkovi kontrolovali korespondenci, odposlouchávali jeho telefon a sledovali ho. Píka se to dozvěděl a u Reicina protestoval, ten se mu ale vysmál.“

Po únoru 1948 byl z armády propuštěn na příkaz Rudolfa Slánského, chtěl daného „volna“ využít ke stabilizaci svého zdravotního stavu. Podrobil se operaci žlučníku. Z nemocnice ho 5. května 1949 odvezli a zatkli důstojníci vojenské rozvědky, které velel právě Reicin.

Logo|foto:Český rozhlas

S nezhojenou pooperační ránou byl odvezen do vězení, zatčen byl i jeho syn Milan a další spolupracovníci. „Důvodem byla jeho údajná spolupráce s britskou zpravodajskou službou v období 2. světové války,“ říká Kalous. Mohly za tím být obavy, že ví příliš mnoho o praktikách Sovětského svazu.

Ostatně právě tam řadu let pobýval a odtud také během války svého nadřízeného – ministra obrany exilové vlády – informoval o znepokojivých postupech komunistů, které se týkaly politizace armády. Tedy právě toho, co bylo v příkrém rozporu s Píkovým přesvědčením o nezbytné apolitičnosti.

Umírám jako voják v boji…

Prokurátor Karel Vaš, jedna z temných postav naší soudobé historie, byl tím, kdo sdělil obvinění, a tzv. bezpečnostní Pětka – nejvyšší komunističtí představitelé Klement Gottwald, Antonín Zápotocký, Rudolf Slánský, Ladislav Kopřiva a Jindřich Veselý – rozhodla, že se neudělí žádná milost.

Logo|foto:Český rozhlas

Následujícího dne byl generál Heliodor Píka v politicky vykonstruovaném procesu odsouzen k trestu smrti. Jeho tehdejší obhájce Rostislav Váhala vzpomínal:

„Prohlásil, že je nevinen a že se stal obětí politických nepřátel, a to jen proto, že věrně sloužil svému prezidentovi. Vyprávěl nám, jaký nátlak na něj činil Reicin, nátlak horlivě podporovaný sliby údajné milosti. ‚Umírám jako voják v boji,‘ prohlásil pak a usedl k psaní dopisů na rozloučenou. Na to přišel kněz, páter Doležal. Píka se vyzpovídal a přijal poslední pomazání.“ 

Syn Heliodora Píky Milan se spolu doktorem Váhalou se řadu let snažil o rehabilitaci svého otce. Ta se povedla až v roce 1968. V prosinci byl zproštěn všech obvinění a původní rozsudek byl v plné výši zrušen.

Otázkou zůstává, jak tedy bylo koncipováno ono odsouzení? Nebyl zneužit prvorepublikový zákon na ochranu republiky? Historik Jan Kalous konstatuje: „Byl skutečně odsouzen na základě zákona z roku 1923, ale motivy jeho smrti je třeba hledat někde jinde, a to v komunistickém hnutí a SSSR. Údajně měl být ve spojení s cizí mocí, myšleno s britskou zpravodajskou službou, ale ve skutečnosti šlo o výměnu materiálů v období 2. světové války. A to bylo mezi spojenci zcela běžné.“