Ukrajina a Rusko: Od bratrství k válce

4. únor 2023

Téma Plus

Už téměř rok trvá původně dosti neočekavaná válka mezi Ruskem a Ukrajinou. Jedna z největších východoevropských zemí se 24. února 2022 stala zatím poslední obětí stále ještě nekončící ruské imperiální rozpínavosti a snad až geneticky zakořeněného velkoruského šovinismu, který budí dojem, že patří spíš do 19. než do 21. století.

Tentokrát ovšem nepůjde, alespoň v první řadě, přímo o válečný konflikt, ve kterém jde Ukrajině o holou existenci, ale o problémy takříkajíc nadstavbové.

O to, do jaké míry tato válka na generace poznamená vztahy mezi oběma národy a kulturní vzájemnost v širším slova smyslu – v oblasti jazyka, literatury nebo třeba náboženství.

Čtěte také

Libor Dvořák: Kolik stojí Rusko válka

Fenoménů, které hlavně podle ruských prohlášení oba národy až doposud měly spíše spojovat než rozdělovat.

Hlavně Rusy proklamované, v posledních letech ovšem spíše plakátové vzájemné přátelství, ba bratrství je na generace nenávratně pryč.

A o tom všem bude v pořadu Téma Plus řeč.

Kromě čtyř zasvěcených respondentů zazní ukázky z aktuálních textů současného ukrajinského prozaika Oleksandra Mycheda. Například:

Klíčový pojem, o němž jsem přemýšlel od prvního dne invaze, je jazyk války. Co děláme s jazykem? Co s námi může jazyk udělat?

Jazyk války je přímý, jako rozkaz, který se nedá vykládat tak či onak, který nepotřebuje vysvětlení. Mluvíme jasněji, jednodušeji, v odsekávaných obratech, šetříme si navzájem čas a sytíme rozhovor informacemi. Bez slz. Bez řečnických otázek.

Do civilních rozhovorů stále častěji proniká vojenské potvrzení získaných informací – říkáme „plus“, což je obdoba českého „rozumím“.

Týden před zahájením invaze se po celé zemi objevily billboardy s nápisy „4.5.0“ – což v armádním slangu znamená „vše v pořádku“. Právě tato kombinace čísel se měla vysílačkou hlásit každou půlhodinu ve službě a každých 20 minut v noci.

Jazyk války je proud řeči, v němž promlouvá trauma. Trauma nemůže mlčet.

Válka vede k návratu k nejjednodušším prostředkům komunikace.

Rodiče píší fixami na záda malých dětí jména, adresy, telefonní čísla.

Kdyby se ztratili. Rodiče nebo děti.

autor: Libor Dvořák