Ukrajina a Rusko: Od bratrství k válce
Už téměř rok trvá původně dosti neočekavaná válka mezi Ruskem a Ukrajinou. Jedna z největších východoevropských zemí se 24. února 2022 stala zatím poslední obětí stále ještě nekončící ruské imperiální rozpínavosti a snad až geneticky zakořeněného velkoruského šovinismu, který budí dojem, že patří spíš do 19. než do 21. století.
Tentokrát ovšem nepůjde, alespoň v první řadě, přímo o válečný konflikt, ve kterém jde Ukrajině o holou existenci, ale o problémy takříkajíc nadstavbové.
O to, do jaké míry tato válka na generace poznamená vztahy mezi oběma národy a kulturní vzájemnost v širším slova smyslu – v oblasti jazyka, literatury nebo třeba náboženství.
Čtěte také
Fenoménů, které hlavně podle ruských prohlášení oba národy až doposud měly spíše spojovat než rozdělovat.
Hlavně Rusy proklamované, v posledních letech ovšem spíše plakátové vzájemné přátelství, ba bratrství je na generace nenávratně pryč.
A o tom všem bude v pořadu Téma Plus řeč.
Kromě čtyř zasvěcených respondentů zazní ukázky z aktuálních textů současného ukrajinského prozaika Oleksandra Mycheda. Například:
Klíčový pojem, o němž jsem přemýšlel od prvního dne invaze, je jazyk války. Co děláme s jazykem? Co s námi může jazyk udělat?
Jazyk války je přímý, jako rozkaz, který se nedá vykládat tak či onak, který nepotřebuje vysvětlení. Mluvíme jasněji, jednodušeji, v odsekávaných obratech, šetříme si navzájem čas a sytíme rozhovor informacemi. Bez slz. Bez řečnických otázek.
Do civilních rozhovorů stále častěji proniká vojenské potvrzení získaných informací – říkáme „plus“, což je obdoba českého „rozumím“.
Týden před zahájením invaze se po celé zemi objevily billboardy s nápisy „4.5.0“ – což v armádním slangu znamená „vše v pořádku“. Právě tato kombinace čísel se měla vysílačkou hlásit každou půlhodinu ve službě a každých 20 minut v noci.
Jazyk války je proud řeči, v němž promlouvá trauma. Trauma nemůže mlčet.
Válka vede k návratu k nejjednodušším prostředkům komunikace.
Rodiče píší fixami na záda malých dětí jména, adresy, telefonní čísla.
Kdyby se ztratili. Rodiče nebo děti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
