Traumata, která prožili naši rodiče a prarodiče, se přenášejí do našich genů, uvádí odborník na holokaust Holý
V pátek 27. ledna si připomínáme Mezinárodní den památky obětí holokaustu. Dodnes je mementem, které má stále svou sílu. Za prvé proto, že trauma holokaustu stále žije v paměti a dle vědců i v genech zasažených generací. Za druhé proto, že se stále znovu a znovu přesvědčujeme o tom, že destrukční potenciál druhu Homo sapiens ani přes tragické historické zkušenosti není vyčerpán.
„Svět sám o sobě není nebezpečný, nebezpeční jsou lidé, kteří v něm působí,“ zamýšlí se Jiří Holý, vedoucí Centra pro studium holokaustu a židovské literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Bažení po moci patří ke konstantním lidským vlastnostem, v tom se člověk nezměnil.
Jiří Holý
Bažení po moci je podle něj staré jako lidstvo samo. „Asi to patrně patří ke konstantním lidským vlastnostem, v tom se člověk nezměnil.“
Čtěte také
„Současná věda přichází s novým poznatkem. Existuje pro to vědecký termín – epigenetika. Podle ní se traumata, která prožili naši rodiče a prarodiče, přenášejí do našich genů,“ vysvětluje člen Mezinárodního osvětimského výboru a ředitel Institutu Terezínské iniciativy Tomáš Kraus, jehož rodina prošla koncentračními tábory.
Mantrou a životním posláním přeživších, jejichž procento bylo mizivé, bylo „Nikdy více“. „Když se podíváme na dnešní svět, tak si musíme bohužel říct, že se to nepodařilo, protože se to opakuje stále dokola v jiných kulisách, s jinými podmínkami, v jiné geopolitické situaci, ale podstata bohužel zůstává stejná.“
Něco se zapomene, něco se připomíná.
Jiří Holý
„To ‚Nikdy více‘ platí pro generaci, která to prožila, případně pro jejich děti, které to mají také v genech. V historických vědách se ale mluví o tzv. floating gap – době, která uplyne po dobu tří až čtyř generací a po níž ta událost, která je sebestrašnější, už není v bezprostřední historické paměti a stává se jen součástí širší kulturní paměti,“ nastiňuje Holý.
Lidé k té události už tak nemají vztah. „Něco se zapomene, něco se připomíná, tak je to třeba se vzpomínkou na Osvětim, která se v posledních desetiletích stala takovou ikonou pro euro-americkou civilizaci, připomínkou zla.“
Čtěte také
Vytrácení apelu holokaustu ale podle něj rozhodně neplatí pro Židy v Izraeli. „Nedovedu si představit, že by se něco takového – je to asi nejotřesnější zkušenost v jejich dějinách – vytratilo z paměti.“
„V Německu se to od 60. let aktualizovalo a mladá generace velmi razantně začala kritizovat generaci otců, těch pachatelů a svědků. Je to tam stále v dost silném povědomí,“ dodává Holý.
Poslechněte si celou debatu Vertikály v audiozáznamu. Moderuje Eva Hůlková.
Umělá inteligence dnes už píše povídky, básně, domácí úkoly nebo maluje obrazy. Když se projevuje kreativně, může se projevovat i spirituálně? To je jedno z témat první části Vertikály. Američané chodí po pandemii covidu do kostela méně. Ukázal to nový průzkum. V únoru se v Praze setkají delegace biskupských konferencí z evropských zemí. Uskuteční se tu kontinentální shromáždění Synody o synodalitě. Moderuje Naděžda Hávová.
Související
-
Až 100 milionů obětí ročně si vyžádá pronásledování kvůli víře, zmiňuje papežská nadace
Svoboda vyznání je jedním ze základních lidských práv a svobod zakotvených ve Všeobecné deklaraci. I přes více než 60 % lidí žije v zemích, kde toto právo není dodržováno.
-
Začíná židovský svátek světel chanuka. Na svátečním stole nesmí chybět koblihy a v okně chanukije
V prosinci, kdy je většina dnů potemnělých, kdy sotva vyjde slunce a už zase zapadá, přichází chanuka neboli svátek světel, osmidenní židovský svátek.
-
Spory nevznikají kvůli náboženstvím, ale lidem, kteří je interpretují, říká muslimka Ghalebová
Debatují Pavol Bargár, evangelický kazatel a vysokoškolský pedagog, a Eman Ghalebová, muslimka a lidskoprávní aktivistka narozená v Jemenu, která ale vyrůstala v Česku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.