Osobnosti roku 1989? Havel, Malý a s opačným znaménkem je to Zeman, říká kněz Tomáš Halík

Politolog Petr Kratochvíl|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas

„Ten jeden extrém to by byly msty, pronásledování, jako tomu bylo v Rumunsku a ještě dřív v Maďarsku – u nás se tohle naštěstí nestalo. Pak je tu ale ještě druhý extrém, kdy se řekne, že uděláme tlustou čáru a na všechno zapomeneme a pak je to v duchu: Disident, nebo konfident, všechno rovno,“ pokračuje Halík s tím, že ani tato cesta nebyla správná.

„Smíření ve společnosti je poměrně dlouhodobý a náročný proces, má i svou duchovní složku. Křesťané by měli být experti na proces smíření – a patří sem i to, že ten, kdo se provinil, by měl říct: ,Ano, prosím za odpuštění.‘ A pak by měla přijít cesta pokání a proměny. Ale to se nestalo. Odpuštění totiž není jen to smazat, zapomenout, potlačit – pak se to totiž různým způsobem vrací –, a to se pak samozřejmě dělo,“ tvrdí Halík. 

Čtěte také

Nedá se tu dýchat! To bylo hlavní motto ekologických protestů v Teplicích v roce 1989

Politolog FF UK Petr Kratochvíl připomíná, že Československo v roce 1989 ukázalo něco, co by se dalo považovat za anomálii, dokonce až avantgardu. „Ukázali jsme totiž něco, co bylo později – například ve srovnání s Jugoslávií a dalšími zeměmi s krvavým přechodem – unikátní a výjimečnou dějinnou situací.“ 

„Nechci být pateticky, ale skutečně jsme byli majákem nebo pochodní, ale i to zmizelo. A jestli je pro nás dnes něco typické, tak právě to, že jsme, bohužel, běžnou zemí středoevropského prostoru, a to i se všemi neduhy. To znamená s nostalgií po minulosti, nedůvěrou vůči jinakosti, migrační krizi a tak dále. Takže náš návrat do možná až příliš šedé normality našeho regionu je velký kontrast,“ uvažuje politolog. 

Církev byla zdevastovaná

To, že se revoluční nálada po listopadu neudrží ve společnosti dlouho, se podle Halíka asi dalo čekat.

Čtěte také

Kardinál Tomášek? U něj platilo doslova, že se hrdinou člověk nerodí, ale stává, uvažuje historik Šebek

„V disentu jsme už tenkrát připravovali program Desetiletí duchovní obnovy národa. My jsme totiž nechtěli, aby to byla jen nějaká nová perestrojka, změna ekonomiky a politiky, uvědomovali jsme si, že demokracie vyžaduje i morální a kulturní atmosféru – ale to se musí krok za krokem připravovat. Tato myšlenka nakonec zanikla v hluku tak rychlých a tak radikálních změn, které jsme ani nečekali,“ přiznává Halík. 

„Myslím, že to bylo i určité selhání církve, respektive, asi jsem přecenil možnosti církve. V disentu jsem byl obklopen nádhernými církevními osobnostmi, ale najednou jsem viděl, že stav kléru byl režimem po všech stránkách zdevastovaný. Takže nakonec církve ani nemohla být pionýrem, avantgardou morální změny – a bylo to pro mě samozřejmě velké zklamání a vystřízlivění,“ přiznává Halík.

Plusy a minusy

Které osobnosti jsou ty, na které bychom neměli zapomenout? „Bylo by banální říct, že to je Václav Havel, ale ono to banální není, a pak je to Václav Malý,“ odpovídá Halík.

Čtěte také

Zeman zdeformoval parlamentní režim a občas se choval jako car. U Klause se pak averze k EU zvrhla až do obsese, hodnotí politolog Kopeček

„Přesně si pamatuji na demonstraci na Letné, kde bylo půl milionu lidí a kde byla strašně napjatá atmosféra. Lidé ještě viděli krev ztřískaných studentů na Národní třídě a pak tam přišel jeden z policistů, kteří zasahovali proti studentům, aby se omluvil. A v davu to zahučelo – tehdy jsem si uvědomil, že kdyby toho někdo zneužil a roznítil v nenávisti, stane se něco hrozného,“ vzpomíná kněz. 

„Václav Malý v této chvíli řekl: ,Pojďte a pomodleme se otčenáš, a to důrazem na slova odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme.‘ Mnozí mu to pak vyčítali, ale osobně si myslím, že šlo o nesmírně důležitý počin. Tehdy jsem si také uvědomil, že tady nejde jen o politickou změnu, ale mělo by jít o zásadní duchovní změnu společnosti.“ 

„S tím ,jiným znaménkem‘ si pamatuji na Miloše Zemana, který byl velice populární především kvůli jednomu projevu. Tam řekl: ,Podívejte se, kam jsme se dostali. My jsme, já nevím, na 47. místě, tedy jako Československo.‘ A ohromně všichni tleskali. Později řekl, že si to vymyslel,“ vzpomíná Halík. 

Spolu s politologem Kratochvílem pak vyjmenovává i další osobnosti, jako byli Marián Čalfa, Dana Němcová, Jiřina Šiklová a další.

Víc si už poslechněte v audiozáznamu debaty Vertikály Evy Hůlkové.