Továrník Pála za vypálením Lidic rozhodně nestál. Jen na stole našel dopis, který předal českým četníkům, připomíná historik

„Pála odešel na zkušenou do zahraničí, kde se uchytil u velké české skupiny emigrantů v Hamburgu. Tady v továrně na baterie po večerech zkoušel, jak jim prodloužit životnost,“ popisuje historik Vojtěch Kyncl.

V Německu se také oženil s dívkou, se kterou se v roce 1924 přestěhovali do Slaného, kde pak založil továrnu na civilní, ale i zbrojní účely.

„Byl to velmi pracovitý člověk, dříč a pedant, manažersky schopný. Dokázal sehnat skvělý tým a na československém trhu brzy neměl konkurenci,“ doplňuje Kyncl.   

Za protektorátu se Pála stal starostou města Slaný, snažil se přežít a zvládnout komunikaci s nacistickou správou tak, aby se nedostal do konfliktů a zároveň „si s nimi nezadal“.

Na stole ležel dopis

Pak ale 3. června 1942 přišel dopis adresovaný na firmu Palaba, pod názvem firmy ale stálo jméno jedné zaměstnankyně z továrny. V obavách, aby nešlo o provokaci – text dopisu byl totiž velmi zvláštní –, ho předal četníkům, a tak se dostal až do rukou gestapa.

Čtěte také

Kdyby Heydrich mohl další tři roky vraždit, obětí bychom se nedopočítali, obhajuje smysl útoku na říšského protektora historik Stehlík

Bylo to jen pár dní po úspěšném zabití protektora Heydricha a nacisté hledali každou i sebemenší stopu. „Pro nacisty se dopis stal důležitou, ale falešnou stopou k vypátrání pachatelů atentátu. Dopis s tím neměl nic společného, ani s českým odbojem – ale jeho obsah byl tajemný a čtenáře sváděl k představám o nějaké kriminální činnosti. To byl i pisatelův záměr,“ popisuje historik.

Vzápětí byla zatčena adresátka Anička Maruščáková, 19letá řadová dělnice továrny a autor dopisu Václav Říha, ale ten se vydával za někoho jiného, takže vzbuzoval pochybnosti.

„Při jejich výsleších se z výpovědí ukázalo, že nejsou spolupracovníci parašutistů. Byla to prostě jen falešná stopa. Přesto se dopis stal záminkou k brutální likvidaci obce Lidice a jejích obyvatel v noci z 9. na 10. června 1942,“ zdůrazňuje Kyncl.

Čtěte také

Heydrich vraždil už před válkou. Šlo o operaci Karel Rudolf Formis, vysvětluje historik

„Dopis byl určitě spouštěcím mechanismem, protože byl odeslán z Hudlic nad Křivoklátem, kde měsíc před tím došlo ke skutečnému střetu mezi parašutisty a domácími četníky. Právě toho autor dopisu využil.“

5. května 1945 začalo povstání v Praze, které inspirovalo další místa k protinacistickému odporu, podobně i ve Slaném. „Tam byl ustanoven místní národní výbor, který byl složený ze zajímavých lidí, kteří se potkali na ulici. Část z nich se už tehdy hlásila ke komunistům, další chtěli jen být u převratných událostí,“ říká historik s tím, že následně 6. května byl zatčen a přesunut do vazby i továrník Pála s rodinou.

Továrnu mu znárodnili

Nemocná manželka a syn byli propuštěni, ale jen za pár dní (10. května) zabrala jejich vilu Rudá armáda pro svého generála. Stejného dne byla továrna „znárodněna“ provizorním továrním výborem, který vedl komunista Karel Přibyl. V uvozovkách proto, že ještě neexistovaly ani tzv. Benešovy dekrety, které vytvářely právní rámec.

Čtěte také

Když Reinhard Heydrich přijížděl do Prahy, Češi jeho jméno neznali. Nestál o medializaci

„Pála byl obviněn z toho, že mohl za vypálení Lidic, jak ještě v den jeho zatčení informovalo Rudé právo. Pak za kolaboraci s nacistickou mocí. Z vězení se nikdy nevrátil, ale fakticky se provinil jen tím, že vlastnil továrnu, která vyráběla suché baterie,“ říká historik.

Ve vazbě byl více než dva roky a 30. dubna 1947 vynesl mimořádný lidový soud doživotní trest. „Ale důkazní prostředky nebyly dostatečné, a to přesto, že tlak na jeho odsouzení byl stále větší. Protože se komunistů hodil do scénáře, jak se vyrovnat s československými podnikateli.“ Historik připomíná, že mu nepomohlo ani to, že proces obsahoval několik absurdních souvislostí.

Pálovi nepomohly ani opakované žádosti o milost, ani to, že byl těžce nemocný. Po odsouzení se dostal do vězení až ve slovenské Ilavě, kde v 81 letech zemřel – to už byl slepý, hluchý a opuštěný.

Na otázku pořadu, jestli se Lidice po válce staly záminkou pro další nespravedlnosti, historik Kyncl odpovídá: „Staly, soudní proces byl jednoznačně zvůlí lidu a zvůlí soudního systému, který hledal viníka. Ale bez dostatečných důkazů, bez prošetření důvěryhodnosti svědků, kteří byli podle mého názoru nastrčeni. V soudních materiálech chybí výpovědi řady jiných, kteří mohli podat svědectví o dopisu a jeho předání.“

Celý pořad Jak to bylo doopravdy najdete v audiozáznamu.