Tomáš Sokol: Stát selhal. Jako kdyby ministerstvo nečetlo zákon, když vydávalo některá opatření

17. červen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Adam Vojtěch a Andrej Babiš na tiskové konferenci na Ministrestvu zdravotnictví.

Nejvyšší správní soud rozhodl, že některá opatření ministerstva zdravotnictví byla v rozporu se zákonem. A některá z opatření zrušil. „Došlo k systémové chybě,“ komentuje situaci advokát Tomáš Sokol. „Když bych použil citace jednoho ze soudců, tak ten řekl, že i jeho nezletilý syn rozezná rozdíl mezi omezením a zákazem. Ministerstvo jakoby ten zákon ani nečetlo, když vydávalo některá svá mimořádná opatření.“

„Byla tady vnímána potřeba nějaké speciální úpravy pro tuto situaci, protože krizový zákon byl na povodně a podobné záležitosti. Od května loňského roku ve sněmovně ležel návrh pandemického zákona a nepracovalo se s ním. To je selhání státu jako takového,“ je přesvědčen známý právník.

Čtěte také

Samotný zákon, který měl jasně definovat pravomoci ministerstva zdravotnictví během pandemie se tak dostal k projednávání až v únoru.

„Vláda to podcenila. Situace se začala výrazně zlepšovat a vláda ztratila politickou vůli prosazovat tento spíše nepopulární zákon umožňující některá omezení,“ vzpomíná na období loňského léta ústavní právník a člen Legislativní rady vlády Jan Wintr.

Vláda to podcenila. Situace se začala výrazně zlepšovat a vláda ztratila vůli prosazovat spíše nepopulární pandemický zákon.
Jan Wintr

Sám ale uznává, že je dobře, že podobný zákon nakonec vešel v platnost. „To neustálé zneužívání a natahování těch pružných formulací v zákoně o ochraně veřejného zdraví jsem dlouhodobě kritizoval. Přišlo mi, že to nebylo v souladu s principem právního státu,“ zdůvodňuje svůj postoj Wintr.

Ministerstvo počítalo s nedodržováním opatření

Jenže chování ministerstva i vlády mělo nejenom okamžitý dopad na život občanů, ale s jeho následky se Česko možná bude potýkat mnohem déle.

Právník Jan Vobořil ze spolku Iuridicum Remedium

„Ministerstvo ústy ministrů zdravotnictví zcela otevřeně konstatovalo, že už když vydává nějaká ta opatření, počítá s tím, že budou rušena a nahrazována dalšími. To je samozřejmě velice špatně pro nějaký respekt k právu ze strany společnosti. Vede to potom k masivnímu porušování jednotlivých opatření. Lidé se s těmi opatřeními neztotožňují, protože nejsou dostatečně odůvodněna. Je to destruktivní pro celospolečenské právní povědomí,“ vadí na celé situaci Janu Vobořilovi z organizace Iuridicum Remedium.

Náhrada škody není automatická

Ačkoliv některá omezení například z dubna letošního roku byla soudem zrušena, nelze očekávat, že by z toho automaticky lidem vyplýval nárok na odškodnění.

Tomáš Sokol, právník

„Lze uvažovat o tom, jestli konkrétním rozhodnutím, respektive tím, že se jím někdo řídil, mohlo dojít ke škodě. Obecně by se dalo říct, že to je škoda způsobená nesprávným úředním rozhodnutím nebo postupem,“ nastiňuje možnosti Sokol, ale zároveň dodává:

Čtěte také

„Ten, kdo nárokuje škodu, musí prokázat, že udělal všechno proto, aby jí zabránil. Říct jednoznačně, že v důsledku chybného rozhodnutí vznikla nějaká újma, bude poměrně složité. Samotný fakt zrušeného mimořádného opatření nezakládá důvod nároku na náhradu škody. Podotýkám, že už tady jde jen o škodu, nikoliv ušlý zisk.“

Nekultura pozměňovacích návrhů

Ukazují aktuální problémy kolem vládních opatření na hlubší problémy ve stavu české legislativy, nebo jde o výjimečný případ? „Z toho určitého chaosu kolem opatření nelze činit závěry o tom, že právní řád jako celek nefunguje,“ varuje Wintr.

Jan Wintr

Přesto i podle něj je tady prostor pro zlepšení. „Parlament na jednu stranu byl schopen přijímat zákony poměrně rychle ve stavu legislativní nouze. Na druhé straně ale ten běžný legislativní proces – teď to znovu vidíme u zákona týkajícího se covid pasu – trvá nepřiměřeně dlouho,“ přiznává ústavní právník.

Čtěte také

Obecně pak vidí problém především v možnostech podávání pozměňovacích návrhů kterýmkoliv poslancem během projednávání nové normy.

„Vládní návrhy zákonů, než je schválí vláda, jdou na Legislativní radu vlády, která má různé pracovní komise, včetně komise posuzování dopadů té regulace. Návrh se podrobuje kritice, v reakci na ni se mění. Legislativní rada vlády je oponentem i místem, kde dochází dotvoření toho textu. Snad k lepšímu,“ vysvětluje proces vzniku zákona Wintr.

I některé záměry ministerstva, které se neobhájí, putují do šuplíku. A pak je vytáhne některý z poslanců jako pozměňovací návrh.
Jan Wintr

„Ale potom je velmi snadné, aby jediný poslanec podal pozměňovací návrh, kterým se to změní. I některé záměry ministerstva, které ministerstvo neobhájí v připomínkovacím řízení, putují do šuplíku. A v momentě, kdy je zákon ve sněmovně, najednou úplně stejný text vytáhne některý z poslanců a načte ho jako pozměňovací návrh, který potom projde. To je věc politické a právní kultury,“ vadí Wintrovi.

Čtěte také

Situaci by mohla zlepšit změna v jednacím řádu, kdy by pozměňovací návrhy mohl poslanec podat jen v případě, že pro danou změnu sežene dostatek podpisů. „To právní kutilství by si skutečně poslanci leckdy mohli odpustit,“ přiznává v této souvislosti také advokát Tomáš Sokol.

Poslechněte si celou debatu Patricie Polanské a jejích hostů.

Společně se zabývali také problematikou ochrany osobních údajů, tím, jak lidem vysvětlovat právní normy, ale taky tím, že zákony by sice neměly být psány pro laiky, ale ani to nesnižuje požadavek na jejich přehlednost.

autoři: Patricie Polanská , Ondřej Skácel
Spustit audio

Související