Jan Januš: Soudy zruší i další ministerská opatření. Změna vlády na nápravu nestačí

Podle soudu totiž byla protiprávní už procedura jeho přijetí, navíc ministerstvo jeho prostřednictvím zasahovalo i do práv a svobod, do kterých vůbec nesmělo. Například zakazovalo rodinné návštěvy. Jak říkám, vlastně nic moc nového.

Čtěte také

Z nouzového stavu pod pandemický zákon. „Vláda teď musí svá opatření více zdůvodňovat,“ říká Kysela

Neustále se tu tak opakuje stejný mechanismus. Exekutiva vydá určitý právní předpis. Tím výrazně a doufejme, že snad z chvályhodných důvodů, omezí naše životy, ale udělá to špatně. Buď své kroky dostatečně nezdůvodní, čímž způsobí, že nejsou kontrolovatelné, nebo je přežene a překročí tím své pravomoci.

Příslušný soud tedy onen právní předpis zase zruší. Při tom vládu či ministerstvo pokárá, že takto tedy ne. Ale protože ani soudci nežijí ve vzduchoprázdnu a ve slonovinové věži, jsou si vědomi toho, že koronavirová pandemie je opravdu krutý protivník, jemuž nelze poskytnout žádný náskok.

A tak soud onen právní předpis zruší až k určitému datu v budoucnu. Aby dal ministerstvu čas zařídit si věci, rozumějte vydat příslušné zákazy zase jinak.

Nedostatečná příprava na budoucnost

Skoro to tak vypadá jako nějaká formální nebo formalistická hra. Ale tato hra má své reálné důsledky.

Čtěte také

Jako když pejsek s kočičkou pekli dort. Pandemický zákon je mimořádně špatný, hodnotí advokát Tomáš Sokol

Jednak Česko může něco stát. Každé takovéto soudní rozhodnutí totiž dává argumenty do rukou třeba podnikatelům, kteří se chtějí s Českou republikou soudit a požadovat po ní různé náhrady kvůli zavřeným obchodům či službám.

S každým dalším zrušeným předpisem ale také logicky poklesá důvěra občanů v legislativu a v její tvorbu. Zvláště když je to legislativa, která je pro mnoho lidí stále více nepřijatelná. Protože jim nepřijde rozumná.

Postupu, v tomto případě Nejvyššího správního soudu, nelze nic vytknout. Justice musí trvat na tom, že se procedury mají dodržovat a hlídat, aby všechno probíhalo po právu.

Vytýkat naopak lze exekutivě. Ta dělá legislativní chybu za chybou, opatření vydává na poslední chvíli, špatně. A to všechno opakovaně. Vůbec nejhorší je podezření, že to všechno hned tak neskončí. Že může vyjít ještě mnoho předpisů, které soudy následně zruší.

Čtěte také

Pandemický zákon není projednán s právníky a obsahuje gramatické chyby, zlobí se senátor Horník

V soukromé sféře přicházejí za opakované chyby výpovědi, ve škole špatné známky. Co by tedy mělo být s legislativci z příslušných ministerstev a také s ministry, kteří za ně nesou politickou odpovědnost? Odpověď je nasnadě.

Domnívat se však, že legislativní problémy se zcela jistě a okamžitě vyřeší změnou vládní garnitury, by bylo liché. Český legislativní systém je prohlodán dlouhodobou nekoncepčností, marnou snahou o přílišnou konkrétnost a hlavně nedostatečnou přípravou na budoucnost.

Jak tedy z této pasti ven? Musíme posilovat legislativní oddělení ministerstev a pozičně, finančně i co do prestiže udělat z legislativců ta nejžádanější právnická povolání, možná na úrovni soudců. Tedy rovněž ve své podstatě apolitická.

A musíme se také legislativně konečně přestat hnát o dva kroky dál za přítomností, naopak se jí vynasnažme vyrovnat a předejít. Vždyť všechno už tu nějak bylo, tak se přece  i legislativně můžeme připravit na opakování.

Autor je šéfredaktorem magazínu Lawyers & Business