Thomas Kulidakis: Romantismus versus pragmatismus a Katalánsko

10. říjen 2017

Surrealistický obraz s konkrétními obrysy připomíná začátek druhého týdne vyhrocené situace ve Španělsku. Na jedné straně stojí stoupenci katalánské nezávislosti a regionální vláda vedená separatisty.

Na straně druhé stoupenci existence Katalánska v rámci jednotného, byť silně decentralizovaného současného Španělska a centrální vláda ve spojení se španělským králem.

Dnes večer se mají sejít poslanci katalánského regionálního parlamentu na schůzi, kterou střídavě odkládá rozhodnutí španělského ústavního soudu, střídavě ji odsouvají sami separatisté. Na programu schůze nebude nic menšího než otázka, jak si zachovat tvář a zároveň se nezničit. Zdali vyhraje romantická představa národního sebeurčení nebo pragmatický přístup vyvěrající z ekonomické a politické reality.

Postupně totiž utichá síla, kterou separatisté získali díky dobře zvládnuté hře s veřejným míněním. Jejich pozice byla navíc vyztužena ne právě obratným počínám španělského premiéra.

Surrealistický obraz s konkrétními obrysy připomíná začátek druhého týdne vyhrocené situace ve Španělsku

Do oblasti sice v souladu s ústavou a zákonem země poslal policisty, ale jejich počínání celkem pochopitelně vychýlilo sympatie velké části veřejnosti směrem ke Kataláncům. S nimi měli soustrast všichni, kterým se tvrdý zásah nelíbil. A na vlně veřejného pohoršení napříč Evropou se svezla regionální separatistická vláda.

Jenže nic netrvá věčně. Zatím se zdá, že si španělská vláda vzala poučení ze svého nepříliš účinného přístupu. Za tvrdý zásah se částečně omluvila a zajistila si podporu evropských partnerů, kteří poměrně rádi hájí územní celistvost Španělska. Protože zpochybnění by mohlo znamenat, že se podobné separatistické tendence mohou týkat i dalších států.

Prosperita a EU

Do jaké míry je taková obava reálná, to potvrdila reakce Velké Británie, která za prvé sama odchází z Evropské unie a za druhé její celistvost ohrožuje snaha Skotů získat vlastní stát. Násilí odsoudila, ale neplatné a nezákonné referendum nepodpořila.

Surrealistický obraz s konkrétními obrysy připomíná začátek druhého týdne vyhrocené situace ve Španělsku

Poté, co i Evropská komise dala jasně najevo, že nezávislé Katalánsko se nestane automaticky členem integračního projektu, rány separatistům ze zahraničí zasáhly jednu z nohou, na kterých jejich separatismus stojí.

Bez mezinárodního uznání by malému vzniklému státu samostatnost moc nepomohla. A nemám na mysli jen otázky spojené s bezpečností a ochranou vlastních hranic. A podlamuje se i druhá opora, výhled na hospodářskou prosperitu.

Bez členství v Evropské unii by poměrně silnou ekonomickou základnu Katalánska čekalo odříznutí od jednotného trhu a s tím rostoucí náklady například na celní přirážky. Je také nejisté, jestli by se turisté, jeden z významných zdrojů příjmu regionu, nerozhodli jet radši tam, kde jsou stále v Evropské unii se všemi výhodami členů unie.

Thomas Kulidakis

Ba co víc, velké společnosti i banky oznamují, že v případě vyhlášení samostatnosti přestěhují svá sídla z Katalánska. Protože nechtějí ztratit zvýhodněný přístup do Evropské unie. Jestliže tedy jeden ze základních motivů separatistů, který několikrát zopakovali, byl nedělit se o svou prosperitu s ostatními, respektive dělit se méně, osamostatněním by velkou část prosperity mohli ztratit.

A proto uvidíme, zda se prosadí romantismus boje za sebeurčení bez ohledu na budoucí vyhlídky, nebo pragmatismus, který ukázal jeden z členů separatistické regionální vlády. O své touze zůstat v jednom Španělsku promluvili v ulicích také odpůrci osamostatnění.

Co se madridské vlády týče, nejhorší tah, který by mohla učinit, by bylo zase vyslat ozbrojence. Ukazuje se, že nástroje takzvané měkké síly v tomto případě účinkují lépe. A katalánští separatisté by udělali nejlépe, kdyby zasedli k jednacímu stolu a pokud chtějí nezávislost, měli by plány zvážit a dosáhnout jí cestou respektu ke španělské ústavě.

autor: thk
Spustit audio