Thomas Kulidakis: Pozitivní agenda pro prezidenty V4 v Lánech
Rozhodnutí prezidenta Zemana pozvat ostatní hlavy států visegradského uskupení do Lán je možné vnímat třemi způsoby.
Pohledem optimisty, realisty a pesimisty. Nejvíce ovšem záleží na výsledku. Z hlediska optimistického výkladu se jednání prezidentů V4 rovná šanci státníků promluvit si, utužit vztahy a naplánovat budoucnost.
Čtěte také
I přes jejich pramalé pravomoci ve vztahu k vládě, tudíž moci výkonné, která rozhoduje, mohou vytyčit minimálně morální směr a ovlivnit veřejné mínění. To pak případně může vyvinout tlak na jednotlivé vlády a dosáhnout účinné akce.
Realista může celou událost vnímat jako zbytečnou schůzku prezidentů, kteří mají spíše ceremoniální roli, a výsledek jednání bude přinejlepším nezávazný. Na druhou stranu je dobře, když se státníci scházejí, protože většina problémů plyne z nedostatečné komunikace.
Jelikož se ale v případě V4 jedná o naše nejbližší sousedy a bývalé spojence v rámci východního bloku, je rozhodně dobré s nimi vycházet. Jinak by se mohla opakovat situace roku 1938, kdy tehdejší Československo zůstalo samo.
V4 dát nový smysl
Čtěte také
Pesimista si může vzpomenout, že se scházejí prezidenti uskupení, které zatím v rámci Evropské unie bylo schopné leccos zablokovat, ale málokdy něco získat. Naposledy se to projevilo při rozdávání vysokých postů v unijních institucích a mezinárodních organizacích.
Evropskou vyslankyní v čele Mezinárodního měnového fondu se stala Bulharka, evropskou prokurátorkou bude Rumunka, do čela liberální frakce Obnova Evropy v Evropském parlamentu se dostal také Rumun.
Z hlediska politické praxe je zřejmé, že státy V4 doplácejí na pověst problémového uskupení, které k vlastní škodě často přeceňuje své síly. Nedisponuje ani blokační menšinou, natož potenciálem dosáhnout rozhodující většiny při unijním rozhodování.
Čtěte také
Z hlediska zahraniční politiky je to také problematický spolek. Kupříkladu pro Polsko je největší nepřítel a strašák Rusko, s nímž naopak Maďarsko udržuje co možná nejlepší vztahy.
Ideově se visegrádská skupina také velmi liší. Slovenská prezidentka propaguje liberální demokracii a liberální světonázor. Polský prezident naopak v souladu se stanoviskem své vlády upřednostňuje konzervativně křesťanský přístup k veškerým oblastem lidského života a společnosti.
O maďarském prezidentovi je slyšet málokdy, ale proti myšlence premiéra Orbána, že demokracie nemusí být nutně liberální, se veřejně nepostavil. Co se týká našeho nájemníka Pražského hradu, postoje Miloše Zemana dobře známe a víme, že oscilují mezi všemi zmíněnými myšlenkovými proudy.
Celé uskupení Visegrádu by ovšem nebylo radno zahazovat. Spolupráce je ustanovená a funguje na technické i politické úrovni. Lepší než instituce V4 bořit by bylo je opravit a dát jim nový smysl. Pozitivní program, kterým všechny čtyři státy dokáží překvapit unijní partnery. Nejlépe návrhy, co by chtěly, místo důrazu na to, co by nechtěly. Pokud se i poslední setkání v Lánech stane dalším krůčkem k dosažení žádoucího cíle, nebylo rozhodně zbytečné. Naděje samozřejmě umírá poslední.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
