Thomas Kulidakis: Bitva o pravý český řecký jogurt

Řecký jogurt (ilustrační foto)
Řecký jogurt (ilustrační foto)
0:00
/
0:00

Do Řecka jezdí každý rok přibližně půl milionu českých turistů.

Ti z nich, kteří si zašli do taverny a pojedli tzatziki vyrobené z řeckého jogurtu nebo si rovnou řecký jogurt dali, určitě potvrdí má slova. Pravý řecký jogurt, klasický nebo straggisto, nemá chuťově ani vizuálně nic společného s tím, co nabízí na českém trhu čeští výrobci. Jejich boj za zachování názvu řecký jogurt by měl tedy být už jen v zájmu nás spotřebitelů prohraný.

Evropská komise varuje Českou republiku: Nepoužívejte název „řecký jogurt“, Athény se zlobí

Maliny

Evropská komise varovala Českou republiku, že nesmí používat název „řecký jogurt“, pokud se nejedná o výrobek z Řecka, píše evropský server Euractiv. Podle něj kvůli jogurtu roste mezi Aténami a Prahou napětí. Mluvčí Komise serveru potvrdil, že oficiální stanovisko bylo už Česku předáno. Řecký ministr pro rozvoj zemědělství Evangelos Apostolu poslal dopis eurokomisařům pro zemědělství a bezpečnost potravin, ve kterém nesouhlasí s českým návrhem požadavků na mléčné produkty, zmrzlinu a jedlé tuky a oleje.

Řecká vláda si stěžovala u Evropské komise i našeho kabinetu, že používání názvu „řecký jogurt“ je matení spotřebitelů. A obecně neférová praktika.

Oprávněnost řeckého názoru potvrdil i předseda Českomoravského svazu mlékárenského Jiří Kopáček. Přiznal, že zatímco na výrobu pravého řeckého jogurtu se musí použít tři litry mléka, na klasický jen jeden. Já osobně jím řecký jogurt skoro každý den, a musím říct, že jako spotřebitel jsem se v České republice nemile spálil.

Zachoval jsem se nemoudře, nestudoval složení výrobku napsané drobným písmem a orientoval se pouze podle názvu. Koupil jsem si tak pravý český řecký jogurt, který je oproti originálu řídká voda. Po chuti podobné smetanovému tvarohu a husté konzistenci ani památky.

Výhoda Evropské unie

Řecký exministr Varufakis pokračuje v tažení proti evropskému establishmentu

03409893.jpeg

Bývalý řecký ministr financí Janis Varufakis ve své domovské zemi zakládá novou politickou stranu. Politik, který v roce 2015 v pozici strážce řeckých financí proslul svým odmítavým postojem k požadavkům mezinárodních věřitelů vůči Athénám, ustavil formaci s názvem Evropská fronta realistické neposlušnosti. Do povědomí se ji bude snažit dostat spíše pod zkratkou Mera25.

Není se tedy co divit, že slovy předsedy mlékárníka Kopáčka se v Řecku cítí „dotčení, že si čeští výrobci hrají na to, co nejsou. Nakonec jsme se museli rozhodnout, aby legislativa byla změněna. Na obalu bude napsáno – mléčný koncentrát nebo koncentrovaný jogurt,“ dodal Kopáček. To je jenom dobře, protože si zasloužíme vědět na první dobrou, co kupujeme.

Celá věc má ale ještě další rozměr. Příslušná vyhláška stanovující nové označení výrobku čeká na schválení českou vládou i Evropskou komisí.

Než se absolventi školy života a čeští  šovinističtí rádoby vlastenci pustí do boje s „diktátem Bruselu“, napíší transparenty „Pravý český řecký jogurt nedáme“ a vydají se hájit „tradiční českou kulturu a výrobky“, měli by si uvědomit následující. Stejně jako si my chráníme olomoucké syrečky neboli tvarůžky, postupují i jiné země. A mají na to plné právo. Jen si představte, že přijede zahraniční turista, dá si u nás řecký jogurt a pak si myslí, že to tak opravdu chutná.

Nebo naopak, že typický český výrobek – třeba tvarůžky – začnou vyrábět v Řecku, ale podle chuti i vizáže to s naším slavným a chutným výrobkem nebude mít nic společného. A pak si to koupíte.

Tentokrát se opravdu nejedná o žádnou zvůli. Naopak, je výhoda Evropské unie, že státům zprostředkuje smír ohledně jejich charakteristických produktů. Chrání to také nás, běžné spotřebitele, před lstivými praktikami výrobců.

Například si teď nikdo nemůže kupovat pomazánkové máslo a myslet si naivně, že to je opravdu máslo. Do budoucna nedostane břečku tam, kde čeká originál řecký jogurt.

Thomas Kulidakis

Žádoucí stav lze popsat také na příkladu sýrů. Když jdu v Česku do obchodu, vidím za pultem „sýr balkánského typu“ a vedle něj „sýr feta“. První je dvakrát levnější a vím, že méně kvalitní. Můžu se tedy rozhodnout podle své chuti a stavu peněženky.

Tak to má být i s jogurty. Když se bavíme pořád o dvojí kvalitě potravin a klamání spotřebitelů, nepodporujme takový neduh u domácích výrobců.

Autor je komentátor Českého rozhlasu