Leona Šmelcová: Mnozí Argentinci si musejí půjčovat na jídlo, prezident Milei ztrácí body

Čtěte také

Iberoamerikanistka Kateřina Březinová: Represe, špinavá válka a zmizelí. Dědictví diktatury v Argentině rezonuje i po padesáti letech

Původně ekonom, který se prezentoval jako nekompromisní bojovník proti „zkorumpované kastě“, sám čelí podezřením, že se jeho vlastní vláda přibližuje tomu, proti čemu kdysi brojil. Korupční kauzy v jeho okolí, zejména podezření z nelegálního obohacování šéfa jeho kabinetu nebo aféra okolo kryptoměny Libra, postupně narušují obraz outsidera, který hodlal „vyčistit“ systém.

Nadto se Argentinci stali součástí jeho velmi radikální ekonomické terapie. Prezident v boji proti katastrofální ekonomické situaci země před časem výrazně omezil veřejné výdaje, zmrazil růst mezd a otevřel ekonomiku levnějším dovozům.

Z makroekonomického pohledu některé výsledky skutečně fungují — inflace už není na tragických číslech z roku 2023, kdy přesahovala úroveň 200 procent, a Mezinárodní měnový fond pro letošní rok dokonce předpovídá ekonomický růst kolem čtyř procent. Jenže pod povrchem se ukazuje mnohem komplikovanější realita.

Čtěte také

Leona Šmelcová: 50 let od převratu – Argentina se ohlíží do minulosti, aby přehodnotila současnost

Ekonomický růst je totiž velmi nerovnoměrný. Daří se bankovnímu sektoru nebo zemědělství, zatímco průmysl, malé podniky a obchod slábnou. Levnější dovoz ničí část domácí výroby, továrny propouštějí a spotřeba domácností výrazně klesá. Prodeje potravin se meziročně propadly o více než 12 procent.

Kritici navíc upozorňují, že oficiální inflace nemusí plně odpovídat skutečné zkušenosti lidí, protože statistický koš stále vychází ze spotřebních návyků z roku 2004 a podhodnocuje dnešní náklady na energie nebo dopravu.

Nový typ nejistoty

Mileiova metoda ukazuje, že tvrdé ekonomické reformy mohou krátkodobě stabilizovat finanční ukazatele, ale zároveň dramaticky zvýšit sociální nejistotu. Někteří sociologové upozorňují na alarmující fakt, že obyvatelé Argentiny si mnohdy nepůjčují na bydlení nebo auto, ale na základní potraviny a žijí dlouhodobě na dluh.

Čtěte také

Dohoda Mercosur je pro ČR klíčová. Ceny hovězího sice neklesnou, český průmysl ale získá obrovský potenciál, vysvětluje ekonom

Téměř polovina nákupů v supermarketech je dnes v Argentině placena kreditní kartou a prudce roste počet nesplácených půjček. Mnoho lidí se dostává do začarovaného kruhu: na začátku měsíce splatí staré dluhy, peníze jim ale pravidelně dojdou kolem 15. dne a zbytek přežívají díky kreditním kartám, drobným půjčkám nebo prodeji osobních věcí.

Zkrátka ekonomika na papíře vykazuje známky stabilizace, ale značná část společnosti má pocit, že její každodenní život je mnohem horší než dřív. V ekonomických debatách se proto stále častěji objevuje pojem „K-shaped economy“ — situace, kdy jedna část společnosti bohatne, zatímco druhá chudne. Zvenčí sice mohou statistiky působit pozitivně, ale společnost se zároveň rozděluje na vítěze a poražené transformace.

Čtěte také

Tereza Zavadilová: Odjištěná zbraň z Argentiny

A právě to začíná podkopávat i prezidentovu politickou sílu. Jeho styl založený na permanentním konfliktu, útocích na novináře a kulturní válce fungoval ve chvíli, kdy lidé chtěli někoho, kdo „rozbije starý systém“. Jenže vládnutí je něco jiného než permanentní kampaň. Když lidé řeší, zda budou mít na nájem, jídlo nebo jestli si zajistí práci, ideologické konflikty přestávají stačit.

Symbolické bylo i jeho dubnové vystoupení, kdy připustil, že pokud jeho projekt neuspěje, může se jednoduše vrátit do soukromého sektoru. To byl na Mileie nezvykle opatrný tón.

Leona Šmelcová|foto:Petr Šmelc

Politik, který dosud působil téměř fanaticky sebejistě, najednou připustil možnost neúspěchu. A právě to v Argentině mnohé znejistělo. Mileiova popularita, která už předtím klesala, se propadla zase o kus níž. Dokonce i bývalá prezidentka Cristina Kirchnerová, která si v domácím vězení odpykává šestiletý trest za zpronevěru, má nyní větší podporu než on.

A možná právě proto dnes Milei působí nervózněji než kdy dřív. Nečelí už jen opozici nebo médiím. Začíná čelit něčemu mnohem nebezpečnějšímu — velká část společnosti má pocit, že slíbená změna nepřinesla důstojnější život, ale jen nový typ nejistoty.

Autorka je publicistka